Měsíc svítí jako o život a jeho stříbrné paprsky se prodírají škvírami mezi palubkami do našeho zahradního domku.
Za úplňku jsem pokaždé jakoby očarovaný, omámený a ovládaný myslí někoho jiného. Na to už jsem si za ty roky celkem zvyknul. Dneska ale nepoznávám sám sebe.
Všechno ve mně se bouří a vzdoruje mému vlastnímu mozku. Mám chuť dělat bláznoviny, které by mě jindy ani nenapadly. Divoká nezřízená onanie v zahradním domku, při níž hodlám vzbudit Heronův zájem, je pouhým stínem podivností, které bych chtěl spáchat a tuhle noc na ně mám sílu i odvahu.
Rozkládací lehátko není sice z nejpohodlnějších, ale já stejně s hlubokým spánkem nepočítám. Ležím nahý a nasávám vůni dřeva, kterou je celý vnitřek chatky naplněný. Ohon mi trčí, lehce mi v něm škube, aniž bych si na něj doteď sáhnul. Jsem maximálně vzrušený už jenom z faktu, že jsem k novému sousedovi nejblíž, jak to jen jde. Náš zahradní domek stojí přímo na hranici pozemku a jeho zadní stěna je součástí živého plotu.
Tak blízko. Další vlna nezvladatelné touhy mi projíždí celým tělem. Ohon sebou samovolně cuká a na jeho špičce se objevuje první velký výron předmrdky. Dlaní si ji zlehka roztírám po žaludu.
Až do mozku mi proniká dráždivá slastná bolest. Nedokážu se ubránit hlasitému zavzdychání.
V tom okamžiku se mi ale ten samý zvuk vrací zvenku. Jakoby za stěnou někdo byl a zopakoval můj hlasitý vášnivý projev. Určitě se mi to jenom zdálo!
Jenže! Samosebou je tu se mnou i Bon. Okamžitě nadzvedává hlavu, upřeně zírá směrem ke dveřím, jako by je chtěl vyrazit očima, ale jeho divoce kmitající ocas naznačuje, že venku nečíhá nebezpečí. Spíš něco, co pozitivně vzbudilo jeho zájem.
Někdo si ze mě utahuje, tlačí se mi do hlavy, která to obratem stornuje. Kravina!
Nevím o nikom z naší čtvrti, koho by moje aktuální aktivity mohly zajímat.
Heron! vřískám si opět do myšlenek, až mi z toho mocně škube v ohonu, po kterém mi zakrátko stéká obří čerstvý výtok vlhké touhy.
„Bude to jenom kočka odnaproti.“ šeptám si vztekle. Nevěřím, že by to mohl být on. Takové štěstí nemám.
Přesto se zvedám a pomalu jdu ke dveřím. Polohlasně varuju případného vloudila, že tam na něj vlítnu a že mám dobrmana, kterého neváhám použít.
Otevírám a rovnou se ve vstupu skoro srážím s vysokým štíhlým a úplně nahým frajerem. Ve svitu měsíce je krásně vidět každičký detail jeho útlého, lehce vysportovaného těla, protáhlá tvář, krátké černé vlasy i celkem slušná výbava, připravená k okamžité akci.
Chviličku mi kouká do očí, pak zrak klopí k mému ztvrdlému tekoucímu ohonu a ve vteřině na něj tiskne rty, které si lačně vlhčí mojí předmrdkou. Špičkou jazyka ji stírá jako nejvzácnější laskominu. Nemůže se nabažit. Stejně tak vůně, kterou nasává z mých třísel, na koulích i po celé délce mého ohonu.
Heron to sice není, ale takovouhle klučičí přízeň a ještě od týpka, který se mi moc a moc líbí, zažívám prvně. Jeho přítomnost, laškování i smyslnost ve mně probouzejí divokost.
Chytám ho za ruku a vtahuju dovnitř. Není tu moc místa, proto už po dvou krocích vzad zakopávám o okraj lehátka, padám a krásný neznámý přistává na mně. Cítím jeho nahé tělo, teplo i omamnou svůdnost opálené kůže.
Zakusujeme se do sebe, až mě bolí rty. Je vášnivý, zuřivý, plný energie, ale zároveň neskutečně něžný. Jazykem si vychutnává moje polibky a já na stehně cítím zocelenost jeho mužství.
Pod vlivem extrémního erotična, které se spolu s jeho příchodem po interiéru domku rozprostřelo, upadám do extáze. Přivírám oči a vychutnávám si každý pohyb, záškub v ohonu, další a další výrony předmrdky i tíhu kluka, který se ke mně tiskne a lačně mě svírá, hladí, líbá, dráždí a probouzí v mém nitru doposud nepoznané instinkty.
Objímám ho naplno. Je přeci jenom o něco drobnější než já. Levačkou ho chytám za zadek, tisknu si ho pevně k napumpovanému klacku a pravačkou mu přidržuju hlavu, abychom si oba naplno užili vášnivost a slast vzájemných polibků, ke kterým se pořád dokola vracíme. Ten rošťák totiž chvílemi uhýbá a stáčí se mi k prsním svalům, bradavkám, svalstvu na podbřišku, tříslům a hladově opakovaně končí pusou u mého ohonu, kterého se nemůže nabažit.
Já ale zatím nechci cákat. Musím si tyhle okamžiky vychutnat. Je to moje poprvé. Proto si ho teď znova pevně tlačím na rty a ty jeho laškovně okusuju, olizuju, líbám a jazykem mu zajíždím hluboko do pusy.
Na břiše cítím jeho ocas i vlhkou touhu nás obou. Je jí čím dál víc a krásně hřeje, příjemně čvachtá a rajcovně se nám roztírá po kůži.
Evokuje to hladké pronikání. Varlata se mi vaří, ohon mám jako v ohni a žaludem mi pulzuje takové blaho, jako bych větší už nikdy neměl zažít.
Bon už zase klidně odfukuje ve svém pelechu. To, co provádíme, ho nechává naprosto klidným. Chodíval se mnou i na tréninky řecko-římského zápasu, proto neshledává vůbec nic divného na tom, když se po sobě kluci válejí, funí u toho, hekají a dokonce některý z nich i občas lehce vykřikne bolestí anebo slastí.
U mě už se ale nedá mluvit ani o vzrušení. Jsem rozjetý jako parní lokomotiva, která chce nezastavitelně svištět po rovných kolejích, vstříc neznámým končinám dospělosti.
Chytám ho oběma rukama. Přetáčím ho na záda.
On si oběma rukama chytá nohy pod koleny a špulí na mě nejsladší a nejlákavější skvost. Má nádhernou prdelku, nejkrásnější v bodě našeho nadcházejícího setkání. Pevná, čistá, lákající i slibující nebetyčnou a bezbřehou rozkoš.
Vychutnávám si pohled na hezounka pode mnou. Všechny svaly i šlachy na jeho mladém těle jsou v napětí a toužebném očekávání. Stejně jako ty moje.
Už se to nedá vydržet. Posílám mohutnou dávku slin tam, kam vzápětí opatrně a pomalu zasouvám svůj roztoužený žalud. Roztahuji pevnou kůžičku a pronikám pozvolna dovnitř. Zhluboka sténá a jde mi pánví naproti. Skláním se k němu a hluboce ho líbám.
Je uvolněný. Lehounkým pohybem zadku a rozpoznatelnými záškuby v jeho ohonu mi dává jasně najevo, že můžu pokračovat... Že můžu zasunout na doraz.
Celým tělem mi opakovaně projíždějí obří vlny blaha, rozkoše, tepla i pocitu, že nemám dost. Je to tisíckrát lepší než Martyho plastovka.
S první hlubokým proniknutím až po koule z hezounka vychází tlumený výkřik, prohýbá se v zádech a chytá se za můj zadek. Já do něho posílám masivní výron předmrdky a další a další vášnivé polibky, kterými tiším jeho vnitřní bolest.
Ta očividně nemá dlouhého trvání, protože na obou půlkách cítím, jak mi je masíruje a dlaněmi mě nutí, abych šukal dál, víc a užil si to.
Zůstáváme spojení. Nepřestáváme se divoce líbat. Dobývám se do něho ohonem znova a znova, až mi varlata plácají o hebkou pokožku na vstřícném zadečku.
Rukama jsem zapřený o kovové okraje lehátka, samečka jimi lehce svírám na bocích a bicáky se mi šponují na maximum. Stejně tak veškerá šťáva, kterou v sobě mám.
On mě neustále drží za půlky a naráží si mě dovnitř, co nejhlouběji. Vyvolává to v něm takovou slast, že při jednom náhodném pohledu na naše zpocená břicha vidím, jak moc mě chce a touží po tom, abych se do něho udělal. Rozhazuje ohonem takové dávky mazadla, až jsou z nich kontinuální táhlé provazce, které mu stékají po břiše.
Svíjí se rozkoší a zakusuje se mi do rtů čím dál tím hladověji i žádostivěji. Sténá intenzivněji a víc a víc, až celou svou bytostí vnímám jeho vyvrcholení. Pevně ho objímám, tisknu se k němu a vychutnávám si jeho silné cákance, které posílá mezi nás.
Nepřestávám ho líbat. Agresivními přírazy si ho opakovaně narážím na svoje explodující péro a vylévám si do něho koule. Dávkuju semeno s takovou razancí, jakou jsem ještě nezažil. On ho chce všechno. Dlaněmi si mě přidržuje za zadek a prdelkou vrtí tak, aby můj orgasmus byl co nejštědřejší.
Rád se podělím, a semením do něho hezkou řádku minut. Cítím další a další výrony i neutuchající vyvrcholení. Mačkám ho oběma rukama a on mě hladí po zadku, zádech, bocích a prsou. Jeho doteky jsou něžné, láskyplné i povzbuzují. Posledních pár záškubů v mých varlatech a ještě několik závěrečných rozohněných výstřiků.
Asi jsem to přehnal. Začínají se mi dělat mžitky před očima a do hlavy se mi nasouvá nezvladatelná únava. Vnímám už jenom, jak klesám na jeho břicho, nasávám voňavou mrdku, tvář mu pokládám na prsa a usínám.
Probouzí mě teplý vánek. Pomalu otevírám oči a nejdřív se trochu lekám, ale už mi to dochází.
Už vím, proč zblízka koukám do neuvěřitelně rajcovního obličeje. Ležíme na boku a on se na mě dívá nehnutě a upřeně tak, jakoby vůbec nespal a takhle mě pozoroval celou dobu, co jsem spal. Což nemohlo být dlouho, protože za malým srubovým okénkem stále panuje hluboká noc.
Znovu mi lehce fouká na víčka. Oplácím mu úsměv, pravačkou ho hladím po vlasech a levačkou po břiše, na kterém má ještě zbytky našich nedávných spermatických erupcí.
„Ahoj!“ šeptám mu do obličeje a pusinkuju na nos.
On se jen sladce usmívá a rozkošně mžourá.
„Jak se jmenuješ? Já jsem Adrien.“ snažím se pokračovat v konverzaci a seznámit se mým prvním milencem, i když jsme to vzali v obráceném pořadí.
Hezounek ale stále nic neříká a začíná mě hladit po prsou, přejíždí přes břicho až k tříslům a končí u ohonu, který by si dal znovu říct.
„Tak ty se mnou nebudeš mluvit?!“ laškovně se na něj celou svojí vahou přesouvám. „Nedráždi, abych to z tebe nevyšukal!“
To ho sice ke slovům očividně nepřiměje, ale k dalšímu sexu ano. Chytá mě za boky a snaží se mě převalit na mojí stranu lehátka. Nejde mu to. Jsem přeci jenom kus mužskýho. Ale galantního, tak se posouvám sám, jakože jeho přičiněním. Směje se. Krásně se zubí, až mi se z toho ztopořilo nářadí. Líbí se mu to. Rovnou mi jde pusou do rozkroku a věnuje mu veškerou svoji vstřícnost a oddanost.
Ležím na zádech, užívám si teplo i šikovnost jeho pusy a cítím se prazvláštně... Magicky. Hladím ho po vlasech, po zádech a dosáhnu až na prdelku.
Nepřestává se věnovat laskání a olizování mého ptáka a jen se lehce nastavuje, abych mu mohl špičkou prstu jemně masírovat dírku. Na její dnešní druhé zneuctění ale nedojde, koule mi najednou tvrdou, bouří se, v ohonu cítím slast, žár i nevydržitelný tlak a ani nestíhám hezounka varovat před čerstvými gejzíry rozdováděného spermatu.
Už jenom pouhá vzpomínka na sexování s ním a přítulnost jeho zadečku mě vyburcovala tak, že víc péče ani podnětů můj ohon nepotřeboval.
A teď cáká a cáká a láduje mu nové a nové přívaly semene do nenasytného hrdla, které se nechce vzdát jediné kapky. Všechno kolem mě má nádherné aroma a já hlasitě sténám slastí. Hezounek se mě nepouští, hladí mě dlaní po koulích a druhou masíruje ohon, aby dostal úplně všechno.
Svíjí se u toho rozkoší, proto mu levou dlaní zajíždím zezadu mezi stehna.
Hezky se mi nastavuje, tak nahmatávám jeho kulky a jemně je hladím. Tu samou masáž za chvilku dopřávám i ocasu, který už sebou škube a není daleko od výstřiku.
Pár pomnutí, něžných pohlazení zvlhlého žaludu a promasírování až ke kořenu stačí k tomu, aby mi zkropil břicho a levé stehno. Nepřestávám ho hladit ani masírovat. Uklidňuje mě to. Cítím se šťastný a konečně svůj. Chci mu toho říct tolik a dozvědět se ještě víc. Beru jeho hlavu do dlaní a dívám se mu přímo do očí:
„Zůstaň tu do rána. Zítra si promluví...“
Ze spánku mě vytrhává obvyklý brutální útok jazykem.
„Boný, Boný, dost! Dost! Slez ze mě!“
Zvedám se a sedám si na okraj lehátka. Masíruju rozespalý obličej, neochotný pořádně se probudit, a rozkoukávám se. Oči se mi na střídačku ještě trochu zavírají, ale už... Jo už jsem při vědomí.
Pozornost věnuju nahému tělu, potřísněnému schnoucím semenem, a upatlanému ohonu, v němž mi, při pohledu na tu spermatickou spoušť, zase lehce škube. Do hlavy se mi začínají nasouvat výjevy, obrazy a akční momentky, u nichž si nejsem jistý, jestli se jedná o vzpomínky, nebo jenom nedostižné krásné sny. Jsem z nich opět plně vzrušený a cítím se démonicky. V tříslech cítím známé nutkání i tlaky. Ohon se mi staví a kulky se přitahují k tělu.
Jenže Bon nepřestává dorážet a skáče mi na záda. Musím ho pustit na zahradu, aby si ulevil. Čímž mi připomíná, že já bych měl taky. Pro samou nadrženost bych si to ani neuvědomil. Rychle natahuju kraťasy a pádím do rohu k živému plotu vykonat tu samou potřebu. Do baráku bych to už nestihnul a tady to nikomu vadit nebude.
„Já říkal už včera, že jsi hezkej kluk,“ ozývá se ale najednou z druhé strany křoví.
Lovím mezi větvičkami větší škvíru, abych se tam podíval. Ale vlastně jenom automaticky. Nemusím zjišťovat, kdo to na mě mluví. Poznal jsem jeho rajcovní hlas.
Snažím se s Heronem navázat oční kontrakt, protože:
„po ránu hezkého chlapa viděti, celý den rozjařený míti,“řekla by moje babička, kterou obdivuju za její svobodomyslný přístup ke všem radostem života.
Jenomže za hustou spletí klacíků a lístečků se mi daří rozpoznat jenom... Rozkročené štafle?! Sjíždím je pohledem vzhůru a Heron se akorát usazuje na jejich vrcholu. Šroubovák v ruce, hodně široký úsměv na rtech a civí na moje lehce zduřelé nářadí, neochotné rychle ukončit močení.
„He... Co... Co tam děláš?“ Nenapadá mě nic rozumnějšího, než začít konverzovat.
„Aaale! Trochu technických úprav to tu potřebuje. Hlavně anténní kabel. Ale ten tvůj je v dokonalé kondici, jak tak pozoruju.“
A to mi stačí, abych se orosil, určitě celý zrudnul, sklopil oči k zemi, střelhbitě ještě trochu tekoucí ohon zasunul do nohavice a fofrově zmizel zpátky v domku.
Jsem z něho příliš v rozpacích, ostýchavý, ale hlavně neuvěřitelně nadržený. Jen jsem se mu podíval do očí, čůrák mi v ruce začal tvrdnout tak rychle, že bych to už za chvilku nedokázal zakrýt.
Jsem udýchaný a najednou začínám nějak víc vnímat zbytky spermatu na mém polohaném těle. Ohon šponuje kraťasy, až by téměř roztrhal švy.
Opět se mě zmocňují záblesky nočního dobrodružství, vůně dřeva a Heronova blízkost. Stahuju kraťasy na kolena, ta roztahuju trochu od sebe a pravačkou si po rozhicovaném žaludu roztírám pozůstatky nočních výměšků, zbytky moči i čerstvé výtoky předmrdky, kterou mi do ohonu vehnalo ranní setkání se sousedem. Jsem znovu nadržený jako závodní hřebec, který se už nemůže dočkat, až vyrazí na trať a s vypětím všech sil dosáhne kýženého cíle. Svaly v celém těle se mi pnou, žíly nabíhají, ohon pulzuje a koule sebou mrskají na tenké matraci pode mnou. Honím tak zuřivě, až bych si je skoro utrhnul, ale nemůžu si pomoct. Jsem plný energie, spermatu, vzpomínek na noční jízdu, ale hlavně představ, co bych chtěl dělat s Heronem.
S výkřikem posílám první výstřik na protější stěnu. Další ho brzy následují na noční stolek a posledních pár končí na podlaze před lehátkem i na matraci a mých stehnech. Dlaní si roztírám závěrečné výtoky po ohonu, tříslech i břiše a užívám si novou dimenzi vůně našeho zahradního domku.
A jak si tak užívám pomalu doznívající orgasmu, moje oči přitahuje cosi na stolku, kousek od mých čerstvých cákanců.
Svlékám kraťasy úplně, abych je zbytečně neupatlal a taky mi nepřekáželi v pohybu, a jdu do podřepu k desce malého odkládacího stolku. Na ní leží shluk vysypaných zápalek.
Zaprvé:
Ještě večer byly určitě všechny v krabičce.
Zadruhé:
Nejsou venku bezdůvodně. Někdo je vyndal, aby z nich vytvořil znamení.
Elektrizující výboj mnou projíždí až do ohonu, kde se mění v ostrou vlnu vzrušení, nadšení a poslední výtok mrdky, kterou si po něm roztírám z radosti, že to všechno v noci se mi jen nezdálo. Že ten krásný sameček tady se mnou opravdu byl. Že jsem si skutečně poprvé zašukal a ještě navíc s tak nádherným borečkem.
Euforie trochu opadá pod tíhou faktu, že naprosto netuším, kdo to byl, odkud přišel, jak se jmenuje a hlavně mě trápí, že už ho možná nikdy neuvidím. Do detailů bych to s ním zopakoval a nic nevynechal.
Přece jenom trochu naděje ale zůstává. Nechtěl zmizet jen tak. Nechal tady ten vzkaz ze sirek!
Hltavě na ně zírám. Zbylo jich už jen pár, proto se hezounovi v nočním přítmí povedlo složit jenom něco podobného velkému písmenu „A“ a možná „vykřičník“?
Kdyby máma nebyla tak zatraceně přepečlivá a čistotná, mohl mi napsat něco delšího do špíny na skle okna, do prachu někde na nábytku, nebo na podlaze. Ale s tou její chorobnou uklízecí mánií neměl chudák jinou možnost.
S detektivního úsilí mě vytrhává Bonovo kňučení zvenku. Úplně jsem na něho zapomněl. Rychle mu otevírám dveře, a v tom mě napadá, že by vlastně mohl pomoct. Sice jsme to nikdy nezkoušeli, ale možná by se mu povedlo vyčuchat stopu. Můj tajemný první milenec musel někudy odejít a psí stopařské dovednosti by mohly aspoň trochu napovědět, třeba jenom směr.
Ani mu nemusím dávat povel. Rozebíhá se ke dveřím, vrtí divoce ocasem a typickým blbnutím mě popohání do oblékání a k opuštění domku.
Venku se bez rozmyslu vrhá na sousední trávník, k Heronovi, který ještě pořád vlaje na štaflích.
„Sluší ti, když šetříš na oblečení,“ vítá mě.
Stihnul jsem totiž natáhnout jenom kraťasy, ponožky a tenisky. Víc mi Bon nedovolil.
„Co potřebuješ?“ pokračuje suverénně dál.
Překvapilo mě, že Bon zamířil rovnou sem. „Ne. Nic. Jen se mi sem zaběhl Boňas. Promiň!“
„V pohodě. Počítám s vámi na tu odpolední vycházku.“
„Jasně. My taky,“ víc v přítomnosti jeho dominance nezvládám, beru Bona za obojek a mizíme v našem baráku.
Jsem nervózní. Přes den žádné honění ani stříkání. Musím si něco nechat na odpoledne, možná Heron zaútočí. A i kdyby ne, už teď se těším na noc. Zase ji strávím v domku. Třeba se opět objeví můj záhadný krásný němý neznámý.