Omámeně zírám, jak mám ruce připoutaný k opěradlům a jak mě tenhle blázen osočuje z krádeže. Snažím se s sebou škubat, a postavit na nohy.

Znova hmatám pod látkou a tisknu jeho tlustý péro. Zaheká fakt jak jelen v říji, nebo tak něco. Z ocasu mu teče, mám mokrou dlaň.

Líbím se mu. Musím se mu líbit, protože tuhle hru na mě narafačil on. Já mu dám Dva Kohoutky!

Nevesely truchlivy jsou mé další kroky. Vleču se s taškami, nálada sotva může být sváteční. Kde přijít k zajíčkovi na Velikonoce?

Líbali jsme se nahatý na pohovce v obýváku, tělo na tělo, ztopořený všechno, včetně konečků vlasů. Ale já nevěděl, co mám dál dělat.

"Námořníku, vyšukej mi dírku, jsem příšerně nadržený."

Dali jsme si kafe, líbali se u stolu a osahávali v rozkrocích. On mi něžně štěkal do ucha a mě to ani náhodou nepřišlo ujetý.

Prohrabuju si svoje koule a pozoruju svý lehce vypružený péro, jak se ležérně válí po stehně. Líbí se mi, mám ho rád. Já a on.

Začíná mi v něm hučet, ještě, že ležím na tom břiše. Počínající topoření se pokouším potlačit. Marně.

Nedá mi to a pohledem zavadím o jeho bouli v rozkroku. Pokolikáté už!? Snažím se ze své představivosti vymámit, co skrývá pod svýma ...

Líbám ho na krku, pomalu se uklidňuje. Otírám mu slzy. Otáčí se ke mě, naše rty se dotýkají, ale k polibku dochází až za okamžik.

Žít v permanentním stínu své jinakosti je heroický výkon a neobstojí v něm žádná padavka. Jen silní a zralí muži.

Sundaváme boty a kalhoty. Voda je tu mělká, mělo by to stačit. Stojím v trenkách před svým šéfem a připadám si jako totální idiot.

Tak jsem pobíhal po pódiu v plyšový imitaci tygra a řval jako o život. Morlor se dostal do rauše. Funěl a potil se jako prase.

Vleču se nocí už nejmíň deset mil. Narvanej v plný bojový výstroji, na zádech aspoň padesát liber vybavení. Pochybuju, že jdu správně ...

Drsňák Berry si dělá pohodlí a roztahuje nohy od sebe. Je to prostě samec. Je si tak jistej sám sebou, až z toho bolí. Nádhernej chlap ...

Berry přede mnou zastavuje. Jsem rudej až na prdeli. Dívá se mi nehnutě do očí a mám pocit, že celej vleze do mě a vykuchá ...

„Eriku, radši to už nedělej. Necháme toho. Vážně!“ říkám, ale z mých úst vzápětí vycházejí vzdechy vzrušení.

Plácek u vody byl v pozoru. Zkrátka přišlo nové tělo a muselo projít vstupní kontrolou. Bez ohledu na vlastnosti a lidskou podstatu...

Když jsem se jednu chvíli otočil, fousáč nikde. K čemu tady sakra tolik kroutím tou prdelí?