Tak teskno, tak smutno. A prázdno! Marně bránil jsem slzám, aby nestékaly po mé ztrápené tváři.

Blížil se ke mně. Celá jeho obrovská postava vypadala ještě ohromnější, než jsem byl zvyklý. Jeho oči, zkalené vztekem, zlem po mě šlehaly.

Pod naším trtkáním chatrná postel skřípala, vrzala a do trámoví vrážela, až jsem si myslel, že tuhle zapomenutou část chalupy ...

V tu chvíli mě překvapil mohutný pocit z mého rozkroku. Ach ano, na tebe bych zapomněl. Svlékl jsem si spodek a zůstal na slunci celý nahý.