Morlor
A znova ten koupelnovej kolotoč! Vymydlit se, vypláchnout, navonět. Udělat si vlasy a tvářit se nažhaveně a sexy. To mi asi dělalo největší potíže!
Co zas dneska bude?!
Prostě jsem byl už předem vynervlej, z toho, co mě čeká. A jak to dám. Lektor mě chtěl seznámit s nějakým svým kámošem nebo kým a tak to bylo důležitý. Jenže mě připadalo, že se tahle moje nová práce nevyvíjí úplně tak, jak jsem si představoval.
Cestou do Lektorova kanclu jsem na chodbě potkal Bena se Samem. Taky asi nerozlučná dvojka.
„Ahoj kluci,“ řekl jsem a přidal jsem do kroku, abych se s nima nemusel bavit.
„Ahoj,“ odpověděl Ben a tvářil se divně.
Jen jsem je minul, vyprskli oba smíchy. Snažili se to maskovat, ale bylo to tak.
Něco je tu fakt špatně!
„Nazdar fešáku,“ vítal mě Lektor, „můžeme vyrazit?“
Ve dveřích mě mlsně poplácal po zadku.
„Nezapomeň taky trochu cvičit, ať máš prdel pěkně pevnou,“ nezapomněl na minutu školení. No jasně. Se zaměstnanci se musí pořád pracovat!
V klubu měl svůj V.I.P. stůl blízko baru a naproti vstupu. Asi aby měl o všem přehled. Ani jsme tam nedošli a mě se už dělalo zle. Už tam seděl. Nějakej morlor. Snad dvě stě kilo, vrásčitá huba, vypoulený oči. To snad není možný!
„Henry, to je náš Andreas,“ představoval mě Lektor.
„Andy, čau,“ podal jsem mu ruku. Tlapa byla nechutně zpocená a lepkavá.
„Jindra,“ ozvalo se z útrob morlora a já měl pocit, že snad ani neotevřel pusu.
Sedli jsme si a já si s hrůzou představoval, co se bude dít. Co budu muset s touhle kreaturou absolvovat? Pomoc!
Kolem nás hned začala kmitat půlka osazenstva. Drinky, jednohubky, tyčinky, všechno to přistávalo na stole s dokonalou přesností jak na letišti na Madeiře. Mně přidělili kolu, v práci nesmím pít.
Morlor se oplzle usmíval a já věděl, že můj osud je zpečetěnej.
„Henry je náš tichý společník a taky prima chlap a velký sympaťák,“ mrkal na něj a morlor ze svý zmuchlaný tváře vyloudil něco jako skromnou pobavenost.
Panebože, je to horší, než jsem si myslel! Tohle monstrum se mu fakt líbí? Dostaňte mě odsud!
Lektor obludu nadšeně plácal po rameni a řešili nějaký věci kolem klubu. Nemohl jsem si pomoct, prostě mu lezl do prdele a to nechutně okatě.
„Na dnešní večer máš tady mladýho k dispozici,“ zaslechl jsem svůj rozsudek smrti potom, co vypili další rundu.
Morlor spokojeně zafuněl.
„Uděláš všechno, co bude chtít a uděláš to perfektně,“ nakázal mi Lektor.
Jeli jsme spolu taxíkem a já si připadal jako cestou na popraviště. V hlavě se mi honily všechny možný perverzity, který se mnou bude chtít dělat. A jenom představa, že by se mě jen dotknul, mi nedělala dobře od žaludku.
Měl bych se na tuhle práci vysrat, dokud je čas. Prostě si přiznám, že jsem to přecenil, že na to nemám. Zabalim se a zmizim.
„Vystupovat,“ zaslintal morlor.
Stáli jsme před malym domkem s velkou zahradou, obehnaným vysokým kamenným plotem.
No nazdar, odtud neuteču!
Uvnitř měl pódium! A všude zrcadla. Na stropě, po stěnách, zleva, zprava. Prostě úchyl! Na místě jsem se chtěl otočit a zdrhnout. Tohle prostě nedám.
„Dej si panáka, tady můžeš,“ zachrochtalo to na mě.
Bez rozmyslu jsem do sebe kopnul, co mi podal a vůbec jsem netušil, co mi nalil.
„Neboj se, bude to fajn,“ poulil oči, co se leskly úchylnou zvrhlostí.
Pustil nějakej randál. Totálně ujetej nápěv, snad z nějaký pohádky nebo co. A pak ukázal na hromádku v rohu.
„Obleč si tohle.“
Posadil se do obrovskýho křesla před pódiem a rozepnul si knoflíky u košile.
Přišel jsem k blíž. Ležela tam nějaká chlupatina. No jo, nějakej plyš. Nedůvěřivě jsem se toho dotknul. Byl to kostým. Na maškarní. Tygr!
Ty vole! Mám bejt za tygra? Bude mě šukat v tygřím oblečku? To snad ne!
„Neboj se a obleč si to, ani se tě nedotknu,“ zabublalo z křesla.
Uff! Úleva jako hrom. Nedotkne? Tak co potom bude chtít? Hlava mi to nebrala, ale nasoukal jsem se do toho tygřího obalu.
„Jdi na pódium a tancuj pro mě,“ svlíkal si košili zpod který se vyvalila hromada hustejch chlupů.
Nebudu se na něj vůbec dívat, ať si dělá, co chce. Začal jsem tancovat, ale na ty divný pohádkový nápěvy to moc dobře nešlo. Po pár minutách jsem se odvážil podívat do křesla. Morlor byl už úplně nahej, jen slipy stažený ke kotníkům.
„Na všechny čtyři, na všechny čtyři,“ zafuněl, „a řvi. Řvi jako tygr.“
„Áááááá,“ řval jsem a netušil, jestli se to vůbec tygru podobá.
On byl asi spokojenej. Honil si malý péro vsazený hluboko mezi dvě obří koule a vrtěl se u toho, jak kdyby měl svrab.
„Jo, pořádně, tygře, zařvi!“ pobízel mě.
Tak jsem pobíhal po pódiu v plyšový imitaci tygra a řval jako o život. Morlor se dostal do rauše. Funěl a potil se jako prase. A pak se s kvikotem vycákal na břicho.
„Byl jsi dobrej,“ strčil mi ve dveřích tisícovku, „neboj, já mu to neřeknu, je jen pro tebe.“
Nadir mstitel
Vracel jsem se domů a bylo mi všelijak, navzdory litru v kapse. Pomalu mi docházelo, že takhle jsem si tuhle práci fakt nepředstavoval. Ale co jsem si vlastně představoval?
V mý posteli jsem objevil chrnícího Nadira.
“No to je život! Jeden dře, druhej chrápe,” byl jsem na něj vážně trochu naštvanej.
“ Nevosírej a poď si zalýzt ke mě,” probral se napůl.
Nadir byl úplně nahej a nádherně teplej. Schoulil jsem se na bok, zadkem k němu. Horký, nahý, mužský tělo, cejtil jsem se jako v pokojíčku. Levou rukou mě obejmul, bylo mi s ním fakt dobře.
“Tě vojedu.”
Ještě než to dořekl, přistál mi na díře nasliněnej prst a vzápětí se dovnitř začalo tlačit Nadirovo péro.
“Tak jo,” ten nápad se mi líbil, “ale nic po mě nechtěj, budu ležet jako prkno.”
“Oukej kámo, aspoň dobře nastav.”
Pomalu protahoval moji díru a já si mohl vychutnávat každej centimetr jeho ocasu.
“Jo ty voe, to je sladká prcina,” pochvaloval si při šukání, když ho občas vytáhnul ven, přejížděl špičkou péra po díře a pak ho zase ládoval dovnitř.
Navzdory svýmu slibu totální neúčasti a pasivity jsem byl za chvíli tak rozpálenej, že jsem začal spolupracovat a sténat blahem. Nadira to samozřejmě hned vyhecovalo, začal tvrdě přirážet a pěkně si mě podávat. Díra se krásně roztáhla a já v ní cejtil jeho nalitýho tvrďáka, nemohl jsem se udržet.
Ještě chvíli ve mě rajtoval, pak mě otočil na břicho a celou vahou, tvrdě a bez milosti, mrdal. To už jsme oba vřískali pod návaly rozkoše, ze spojených těl cákala slast do všech koutů vesmíru. Moje roztoužená díra chtěla víc a silněji, ale Nadir už stihnul jenom heknout, že už se udělá a s řevem se do mě vycákal.
“Ty voe Andy, jsem z tebe hotovej,” vyndal ho ze mě a spolu s ním vytekla bílá nálož na okraj díry. Rozmazal jí okolo svým ptákem a rozkošnicky ho zasunul zpátky. Jako kdyby ho tam chtěl mít napořád.
“Něco ti řeknu,” zapálil si rozvalenej na posteli, péro pořád polotvrdý, “mrdka Ben s tebou vyjebal kámo.”
“Jak to?” ztuhnul jsem.
“Potřebovali doma uklidit, tak ti zavolal jakože kšeft. Ten fousáč byl jeho starej, voe a votročil jsi u nich, voe.”
“No to si děláš prdel?!” dělalo se mi zle, jakej jsem to debil.
Posadil jsem se na posteli a civěl na Nadira, jestli si ze mě neutahuje. Tvářil se ale úplně vážně.
“Ale klídek, už jsem tě pomstil,” uculoval se mezi vyfukováním kouře, “ztopil jsem bednu pravýho šampaňskýho, co si objednal Lektor od Taittingera. Ben jí měl převzít a zamknout do vinotéky, ale nechal ji normálně trčet v chodbě, asi ho nutně svědila píča.”
“A co to je za pomstu?” nechápal jsem.
“Ty voléé, jedna flaška stojí skoro deset litrů! Capisci?”
Vůbec mi nedocvakávalo, co to vlastně znamená. Nadir se už zase řehtal a mě obcházela hrůza.
“Lektor se posere, rozcupuje Bena na malinký kousky a namaže si ho na chleba, to mi věř!”
“A kam jsi to dal?” vysoukal jsem ze sebe, děsem mi jektaly zuby.
“Máš to támhle ve špajzu, otevřem si jednu?” svíjel se smíchy, až mu vajgl spadnul pod postel.
Víno bylo luxusní, nikdy jsem nic takovýho neochutnal. Váleli jsme se, pořád nahý, a řehtali se při představě, jak bude Lektor vyvádět. A jak Ben konečně zavře tu svou nafoukanou tlamu.
Do toho Nadirův mobil.
“Mám pro tebe kšeft, Andy,” řekl, když to za chvíli zacvaknul.
Všechno se ve mě vzpříčilo. Najednou jsem věděl, že už to nechci.
“Já už nepůjdu, Nadire, je konec, už nechci.”
“A co chceš kámo?”
“Bejt s tebou,” vypadlo ze mě tak rychle, že jsem ani netušil, že něco takovýho chci říct.
“Tak jo, voe,” naklonil se ke mě a dal mi pusu.
Comments