Panic
Stál jsem před kovanou bránou a snažil se do kamery interkomu netvářit jako debil. Rozhlížel jsem se po tý drahý vile přede mnou a říkal si, jakej asi zazobanej pracháč v ní bydlí. Trochu jsem se děsil, že hned jako první kšeft vyfasuju nějakýho prostatickýho páprdu, co mě bude vošmatlávat třesoucíma rukama s jaterníma skvrnama. Nebylo mi najednou dobře od žaludku a v hlavě mi blesklo, že se na to na všechno můžu ještě vykašlat, dokud je čas.
Pak se za sklem mihl stín, zarachotil zámek a ve dveřích se objevil krásnej hošík. Co krásnej! Klučina jak z obrázku, z fleku by mohl jít fotit nebo něco takovýho. Měl na sobě bílej župan se zlatou výšivkou a růžovým lemem a byl k sežrání.
„Zdravim, objednal jste si kurz?“ viditelně jsem pookřál.
Šoural se ke mně a nedíval se na mě vůbec příjemně.
„To poslali tebe, jo?“ svojí otrávenost ani nijak neskrejval.
Rozhlídl jsem se kolem sebe a pokusil se o vtip.
„Hm. A máš hezký péro?“
„No, tak mě se líbí…“ polknul jsem naprázdno. Tenhle boreček mě po druhý větě stihnul vykolejit.
„Ukaž,“ kejvnul hlavou směrem k mýmu rozkroku.
„Co? Tady na ulici?“ čuměl jsem na něj jak zjara, protože jsem pořád stál za tou mříží.
„Chci ho vidět,“ trval na svým.
Rozhlídnul jsem se do všech stran, jestli zrovna nejde někdo po chodníku. Pomalu jsem rozepnul pásek, knoflíky a vyndal z kalhot ptáka i s koulema. Chvíli se díval a pak protáhnul mříží ruku a prohrábnul mě. Bylo to sice, jak z praštěnýho filmu, ale dost mě to rajcovalo. Péro se mi začalo zvedat a zpod kůžičky lezla orosená špička.
„To by šlo,“ stisknul nějaký tlačítko a otevřela se postranní branka, „pojď dál, říkej mi Kájo.“
„Já jsem Andy,“ přidal jsem se k tomu představování, když jsem si ho zas aspoň trochu schoval.
„To mě nezajímá,“ pohodil hlavou a určitě se mi to nezdálo, když jsem si všimnul takovýho nějakýho pohrdání nad mýma botama, co jsem si na schodech zul.
Barák měli naprosto přepychovej, všechno jak z televize, naleštěný, navoněný, nikde nic pohozenýho. Drahej nábytek, dlažba, co vypadala jak mramor, závěsy jak z orientálního bazaru. Vedl mě do svý ložnice, kde měl obří postel se spoustou polštářů.
Stál jsem ve dveřích a rozhlížel se po tom luxusu, zatímco on si sedl na postel a prohlížel si mě.
„Chci, abys mě odpanil. Chci dlouhou předehru a chci, aby mě to nebolelo,“ přikázal.
Takovej krásnej hošík a tak protivnej! Se nedivím, že si musí objednat společníka, kdo by s ním normálně vydržel?
„Můžu se zeptat, kolik ti je?“ nedalo mi to. Vypadal stěží na patnáct.
„Osmnáct a půl. Proč se ptáš?“
„Vypadáš strašně mladě,“ odvážil jsem se říct pravdu a s rudnoucíma tvářema jsem dodal: „a taky moc dobře.“
„Lichotky si nech až k dýšku, svlíkej se.“
Zatáhnul závěsy a pustil nějaký pomalý písničky, který jsem neznal. Pak shodil župan a lehnul si na břicho na tu postel. Ty jo, to byl teda kousek. Opálenej, hladkej, výstavní, buclatá prdelka, tak akorát do ruky, bez jedinýho chloupku. Rval jsem se sebe to oblečení a nemohl jsem se dočkat, až se toho zázraku přírody dotknu.
Hladil jsem ho po zádech a tak jemnou pleť jsem snad u nikoho ještě neviděl. Pak jsem se odvážil zajet dolů, na půlky. Jemně jsem je hladil, měl husí kůži, líbilo se mu to. Musel jsem tu prdelku políbit. Pusinkoval jsem ty delikátní půlečky, jak kdyby to bylo mimčo. On se začal trochu kroutit a roztáhl nohy od sebe.
Jel jsem prstem po páteři a dole jsem se nezastavil. Pokračoval jsem dál, mezi půlkama. Když jsem přejel po díře, vzdychnuli jsme prakticky oba naráz. Byla horká, jemná a hladká. Můj ocas stál a pulzovalo v něm vzrušení, z rozrajcovaný špičky žaludu vytékala táhlá vlhkost a kapala do drahýho povlečení. Skoro až obřadně jsem roztáhnul ty dvě voňavý broskvičky a myslel jsem, že se mi koule rozskočej, když jsem uviděl tu jeho růžovou dírku.
Zabořil jsem do ní jazyk. Kája začal vzdychat a roztáhnul nohy ještě víc. Lízal jsem mu jí a masíroval rty a nemohl jsem se toho nabažit. Jazyk mi kmital po stranách a uvnitř a chtěl jsem se dostat co nejhlouběji. Kája se natáhl pro jeden z těch polštářů a podložil se tak, aby jí na mě pořádně vystrčil. V tu chvíli jsem se málem udělal.
„Poď dovnitř, já už to nevydržim,“ změnil Kája tón, najednou už nepůsobil tak odtažitě.
Cvičil s prdelkou dovnitř a ven, myslím, že si tam o ty polštáře dráždil péro. Skoro až obřadně jsem mu do dírky prostrčil bříško prostředníčku. Jenom na kousek, jen na půl cenťáku, aby neutrpěl žádnou újmu. Štěrbina zapracovala a ochotně se podvolila. Něžně jsem jezdil prstem po okrajích otvoru a vždycky jsem zatlačil o trochu víc do stran. Díra krásně spolupracovala a otevírala se. Kája hekal a vzdychal, husí kůže po celým těle.
Když jsem tam měl skoro celý dva prsty a ta růžovoučká, hladká, voňavá díra se znova roztáhla nejmíň na další dva, vykřiknul na mě, ať do něj naláduju čuráka, hned! Odněkud se přede mnou objevila velká tuba lubrikantu, dal jsem ho pořádně dovnitř i na sebe. Trochu jsem svým naběhlým, nadrženým žaludem pomazlil otvor a pak jsem zatlačil. Lehounce, s citem, jen tak, aby se neřeklo.
Pomalu jsem zajel dovnitř, svatyně mrdání se otevřela dokořán.
„Vyšukej mě, vyšukej mě,“ ječel na mě Kája a narážel se sám na můj kolík.
Nejdřív jsem se v něm jen tak příjemně zabydloval, ocas pořád rejdil trochu do stran, aby to pěkně všechno povolilo, ale pak jsem to už nevydržel, lehl jsem si na něj a začal ho hustě mrdat rychlejma, krátkejma přírazama. Můj tvrdej ocas byl tak nadrženej, že se tempo nedalo ovládnout, pořád jsem zrychloval. Kája kvičel, škubal ty svoje polštáře a pořád opakoval, ať mu ho tam vrazím víc a pořádně.
Dělal jsem co, jsem mohl. Ocas v tý jeho roztažený díře nádherně klouzal, ale jinak byla těsná a neskutečně rajcovní. Bral jsem ho nadoraz, až jsem se divil, že těch mejch dvacet čísel má v tý jeho malý prdelce pořád kam jít. Kája se otočil na záda, že se při mrdání udělá. Vzal svý sametově nádherný péro a s neskutečným jekotem se okamžitě udělal. Stříkalo mu to až ke krku. To už na mě bylo moc. Ani jsem ho pořádně nestačil vytáhnout a šlo to na mě. Z ocasu mi lítaly stříkance mrdky, až Kájovi do obličeje a vlasů.
Tak byl svět chudší o jednoho panice.
Focení
Odpoledne jsem měl dorazit do klubu. Lektor mě pozval na focení, budou se dělat moje fotky na stránky. Přišel jsem o trochu dřív, po kurzu u panice Káji těžce vysmátej. Takovou prácičku si dám říct, pochvaloval jsem si, jak mi to hezky začíná.
Přišel jsem na bar, fotograf už tam byl.
„Ty si ten Andy?“ zvedl se ke mně od pití a podal mi ruku, „Rosťa“.
Byl to pěknej kus chlapa. Tričko narvaný svalama, štíhlej pas a sebevědomá chůze. Moc se mi líbil.
„Dáme se do toho. Budeme se motat kolem toho baru a uvidíme, jak nám to vyjde,“ šteloval světla, natahoval dráty a měřil expozici. „Tvař se co nejnormálnějc, zapomeň na úsměvy z časáků, vykládej mi třeba, co jsi dělal celej den.“
Rozesmál jsem se a ujistil ho, že to se teda před dvaadvacátou, jen tak mezi řečí, vykládat nedá.
„Ale! O to víc mě to zajímá.“
Už jsme měli pár fotek hotovejch. Seděl jsem na barový židličce do půl těla a pomalu jsme se blížili k tomu, že odložím další kus oblečení. Vykládal jsem mu, jak jsem měl na starosti panice Káju a Rosťu to dost zajímalo. Všimnul jsem si, že mezi záběrama si občas dlaní přejel po bouli v rozkroku. Vypadalo to, že mu tvrdne a chce ho trochu porovnat.
„A hele, Andy už je tady,“ ozvalo se mi za zádama. Přišel ten drobnej blonďák Ben s dalším klukem.
„Ahoj, jdete se taky fotit?“ zajímalo mě.
„To už máme dávno za sebou, ale jestli nás chceš vidět nahý, stačí říct, ty náš bejčku,“ vyšpulil pusu jak filmová děvka při policejní razii, „jo a tohle je Sam, taky u nás dělá.“
Sam byl pěknej kus. Vysokej, štíhlej, byli jsme jak dvojčata. Lektor si holt uměl kluky vybrat.
„Už ti vykládal, jak odpanil Káju?“ otočil se Ben na fotografa. Ten nadšeně přikyvoval.
„Vykládaj si o tom už i v Albertu na pokladně,“ nahodil Ben znuděnou grimasu. Sam vypadal pobaveně, ale neřekl nic.
„Jak to? Stalo se něco?“ zamrznul mi úsměv.
„Co by? Nic. Byls dobrej. Chce tě zas,“ odplul k lednici a nalil si panáka, „zatím si prej z nás byl nejlepší.“
„Co?“ nevěřil jsem tomu, co slyším.
Ben se ušklíbnul. „To sis fakt myslel, že je panic? Nejmíň jednou tejdně se nechává hoblovat za prachy svejch vysoce diplomatickejch rodičů. Ti nebylo divný, že jí má roztaženou jak vrata do hangáru na Ruzyni?“
„No to mě poser!“ jak já jsem blbej!
Sam se smál a Rosťa kroutil očima. Pokračovali jsme ve focení. Kluci se posadili do sedaček a dívali se na nás, jak v kině. Čekali, až dojde na slipy.
„Vypadáš skvěle Andy, vážně,“ chválil mě Rosťa a mě to dělalo dobře, „trochu si ho pohoň, ale ať ti stojí jen tak napůl.“
Všichni na mě zírali, jak stojím opřenej o barovej pult a honím si ocas, aby „tak trochu“ stál. Benovi dokonce došly slova a Sama jsem zahlídl, jak si ho loví pod poklopcem. Rosťa hledal nejlepší záběry, ale rostoucí boule v jeho rozkroku se nedala přehlídnout. Zavládla nadržená atmoška.
„Krásnej vocas, Andy, bezva krásnej vocas, dej mu ještě trochu za uši, jóo skvělý …“
Cejtil jsem se úžasně. Zažíval jsem pocity hvězdy, bylo to suprový. Rosťa to se mnou uměl, udělal bych cokoliv, aby mě zase tak skvěle pochválil a aby o mě nadšeně mluvil. Když jsme měli hotový fotky s mým tvrdým ptákem a přišla na řadu nadržená díra, kluci už je měli na férovku venku a normálně si ty klacky leštili, jen jim ruce kmitaly.
„Andy, klekni si nahoře na barový desce a roztáhni si jí, předveď nám žhavou prcinu,“ šel do mě Rosťa.
„Jenom když si sundáš tričko,“ vylítlo ze mě.
Rosťa se zasmál, na chvíli pustil foťák a dal dolů tričko. Objevilo se perfektní tělo svalnatýho chlapa, ruce jak bagry, hruď širokou jak letiště.
„Tak jedem, uvolni se, dej půlky od sebe, prsty dovnitř.“
Ze sedaček bylo slyšet hekání kluků, předkožky kmitaly po tvrdých žaludech a koule se nalejvaly v nadrženejch pytlích. Trochu jsem se otočil, abych na ně líp viděl. Sam zavzdychal, že už to nevydrží, vstal a za tichýho sténání se vystříkal na zem. Ben šel hned po něm, ruka mu ještě párkrát zakmitala a z péra stříkala mrdka obloukem. Já jsem se udělal okamžitě taky. Párkrát jsem po něm přejel a bílý cákance zalily barovej pult. Bylo dofoceno.
Na druhý straně baru se objevil Lektor. Já se cejtil hned trapně. Z mýho ocasu ještě ukapávalo a pod sebou jsem měl naděláno. Kluci nic, v klidu si je zandali do kalhot a Ben něco prohodil k Lektorovi. Ten si ho ale nevšímal. Podíval se po místnosti a řekl: „Andy, těma slipama jsem myslel nějaký normální, třeba kelvinky, a né z akce v Lidlu.“
Comments