• Good Guy

Call boy (3)


Úklid

Válel jsem se na posteli a užíval si, že nemusím vstávat. Celý dopoledne můžu proflákat! Otevřel jsem si okno a nechal svěží vzduch lechtat moje nahý tělo. Příjemnej vánek se mi toulal po koulích a chladil ocas, kterej byl po ranní erekci ještě napůl ztvrdlej. Neskutečně příjemný! Díval jsem se po střechách okolních domů a byl rád, že mi bratranec Miloš tenhle kamrlík u půdy na pár měsíců půjčil. Kdybych si ho tady v tom okně na místě vyhonil, nikdo by mě neviděl.


Ta představa se mi líbila. Pohladil jsem si ho a potěžkal pytel. Začal se trochu stavět. Přetáhnul jsem si předkožku a se zalíbením jsem si prohlížel svůj pěknej žalud. K mýmu nosu přivanula jeho vůně. Hrál jsem si s ním dál. Pozoroval jsem, co mi dělá nejvíc dobře a to jsem opakoval. Péro tvrdlo a já si užíval všechno to příjemný hlazení, mačkání a přejíždění. Taková meditace. Já a můj ocas.


Jenže mi došlo, že večer půjdu makat. A to bych přece měl mít plný koule, no ne? I když, dvakrát za den se udělám hravě, poznal by to někdo? Zase jsem ho vzal do ruky a nechal se hladit ranním větříkem. Znova jsem si s ním hrál a dělal si dobře.


A do toho telefon. Služebák!

„Máš čas prosimtě?“ zněl hubeňour Ben důležitě, „Něco tu pro tebe mám, je to urgent.“

Něčí neodkladně naléhavá potřeba sexuálního uspokojení mě pobavila, ale nedal jsem nic znát.

„Zvládneš tam bejt v poledne?“ pokračoval dál, jakoby řídil letovej provoz ve Frankfurtu.

Na místě jsem byl včas. Vymydlenej, navoněnej, čistý péro, připravená díra. A zase ta nervozita. Kdo to bude a co bude chtít? Ulice na okraji města, plná řadovek. Chvíli mi trvalo, než jsem našel správný číslo, baráky byly jeden jak druhej.

Otevřel takovej nijakej fousáč, trochu silnější, ale ne zas tolik. Vypadal, že akorát vstal.

„Jsem Andy, objednal jste si kurz?“ nevěděl jsem, jestli mu můžu tykat.

Tvářil se nepřítomně a pak řekl: „Jo ty jdeš na to uklízení!“


Uklízení?! Co to zase je? Vedl mě po schodech někam nahoru. Šrotovalo mi, co se jako bude dít. No jo! Nahej úklid! Už jsem o tom jednou slyšel. Bude koukat, jak smejčím, kroutím zadkem a u toho si leštit klacek.


Přišli jsme do kuchyně, všude nádobí, přetékající koš. No nazdar, tady je ale mrdník!

„Můžeš začít tady.“


Pomalu jsem se svlíkal, tričko, kalhoty a ponožky. Bude mi zima od nohou, napadlo mě při pohledu na dlažbu. Nakonec jsem sundal i trenky a všechno oblečení poskládal na židli.


Fousáč mě pozoroval, ale nic neříkal. A já, slovy klasika, začal šukat po světnici. Myl jsem nádobí, otíral sporák, čistil dvířka na lince. Ocas se mi u toho bimbal ze strany na stranu. Cejtil jsem se zvláštně. Snažil jsem se u toho působit ladně a svůdně, ale myslím, že mi to moc nešlo. Když jsem se jednu chvíli otočil, fousáč nikde. K čemu tady sakra tolik kroutím tou prdelí?


Nakonec jsem svázal odpadkovej pytel a donesl ho ke dveřím. Vracel jsem se po schodech a nahoře na mě čekal fousáč s vysavačem.


„Pusť se do obejváku.“


Zůstával pořád oblečenej, žádný péro venku, nic. Je fakt divnej ne?

Vysál jsem teda koberec i sedačku, utřel prach. Fousáč mi posunkem naznačil, ať to vezmu i v ložnici. Zkoušel jsem na něho kreace s tyčí od luxu, Freddie Mercury by ze mě měl radost. Jenže fousáč nic.


„Vyhovuje ti to takhle? Mám u toho dělat něco jinýho?“ sebral jsem odvahu k otázce.

„Vyhovuje. Ještě okna je potřeba umejt,“ prohodil a zmizel v kuchyni.

Takový práce! Docela jsem se u toho zpotil, všechno už mě z toho natřásání bolelo, fakt dřina. A do toho okna. Náš zákazník, náš pán, co nadělám. Pustil jsem se do oken, ale bylo to fakt divný. Po ulici chodili lidi a čuměli. Připadal jsem si jak v Amsterdamu ve výloze. Nějakej chlápek odnaproti si mě drze vyfotil mobilem. Už mi to fakt bylo nepříjemný, ale nedovolil jsem si protestovat. Představa, jak mě Lektor vyrazí, jen co jsem nastoupil, mi nedávala možnost odporovat.


Místností se proháněl průvan a najednou mi vítr lechtající ptáka v otevřeným okně už nepřišel tak rajcovní a romantickej. Zima mi akorát tak počechrala močák a já se šel zeptat, kde maj záchod.


„Jo no vidíš, na záchod s koupelnou bych zapomněl. Vezmi to i se zrcadlama.“

Byl jsem strženej jak budík. Taková nádeničina. Co si vymyslí teď? Pořád se ještě neudělal a já už fakt nevěděl, co mám dělat. Nechává si něco na konec? Smejčení špajzu? Mytí auta? Bílení sklepa? Moje zoufalství nebralo konce. Pro všechno na světě jsem se chtěl už jenom oblíct a vypadnout.


„Tak já myslím, že je to všechno,“ prohlásil, když jsem vyleštil zrcadlo v koupelně tak, až se v něm moje zimou scvrklý péro málem nenašlo.

„Vážně všechno? Víc ode mě nechcete?“

„Co jako?“ zase se tvářil divně.


Ber věci a vypadni, než si to rozmyslí! Můj vnitřní hlas zněl naprosto odhodlaně.

„Dobře, tak já padám teda,“ soukal jsem se do věcí, abych už z toho baráku zmizel.


Byla mi fakt zima a litoval jsem, že jsem si nevzal bundu, když jsem šel z domu.

„Dík, čau,“ zabručel fousáč mezi dveřma a já se málem rozbrečel štěstím, že mám ty galeje za sebou.

Neušel jsem ani pět kroků a telefon. Srdce mi hrůzou poskočilo, že si fousáč hned stěžoval a už mě jde jebat Lektor. Naštěstí volal Nadir. Chce se u mě za hodinu stavit. Snad do tý doby rozmrznu.

Mrdka Ben

„Jak to de, voe?“ tlemil se hned ode dveří. Možná byl zase zhulenej nebo tak něco.

„Jsem úplně vyřízenej po tom poledním kšeftu,“ přiznal jsem, „nemám tady žádný sezení, jen velkou postel.“

„Pelech bude v pohodě, kámo! Rovnou se do něj svlíknu,“ na nic nečekal, svlíknul se do trenek a zalezl pod deku.

„Máš pivko?“


Pivko jsem měl, ale sám jsem si dal jen kolu.

„Hustej kutloch, je to tu kůůl,“ hodnotil Nadir moje bydlení, „jo a jakej polední kšeft?“

„No ten nahej úklid přece,“ znervózněl jsem. Jak to, že o tom neví?

„Co to meleš? Jakej nahej úklid?“ díval se na mě, jako že jsem úplně mimo.

„No Ben mi volal,“ cejtil jsem se zoufale. Co to má znamenat?


Nadir se rozchechtal.


„Ty si ale vemeno! Ben jo? A vod koho máš brát objednávky, co? Vod Lektora, vole! A vode mě! Co? To už si nepamatuješ?“

No úplně se mi v tu chvíli udělalo špatně.

„Jsem to podělal co?“

„No počkej a co to bylo?“ zajímal se dál.

„No na to si dám čouda,“ řekl, když jsem mu převyprávěl můj dnešní smutnej příběh s úklidem.

„Co to má znamenat? Vyhoděj mě?“ klepal jsem se jak drahej pes.

„Hovno vyhoděj, to jen mrdka Ben na tebe ušil nějakou boudu. Klídek, voe! To se zjistí. Nech to na mě!“ ubalil si jointa, zapálil a dal mi potáhnout.

„Ne, já nemůžu, mám večer práci. Lektor mě chce pro nějakýho svýho kámoše. Musím bejt ve formě,“ protestoval jsem.

„Dělej, hul, voe! Dva prásky s tebou nic neudělaj. Hoď se do klidu,“ culil se, že jsem tak vyplašenej pořád.

Za chvíli už jsme se váleli po posteli, vytlemený jak hovada.

„Ty vole mrdce Benovi nevěř ani slovo, to je prostě vychcaná kunda, voe,“ chlámal se Nadir a nebylo jasný, co je vlastně pointa.

Mě už bylo o moc líp. Leželi jsme vedle sebe, hulili a pili pivo a mě to přišlo úplně nejvíc. Takovej kámoš mi chyběl.

„Budu mít průser, nedávej mi to už!“ žadonil jsem.

„Tak jo teda no, když se bojíš,“ souhlasil Nadir, „tak si je aspoň vyhoníme.“

Kam na ty nápady chodí? To je prostě ujetej týpek!

„Honit nemůžu, mám večer práci,“ myslel jsem si, že si dělá srandu.

Ale nedělal. Vytáhnul z trenek tvrdej ocas a pěkně si s nim začal hrát. Špička se mu leskla kapkama nadrženosti. To nešlo dlouho vydržet. Vyndal jsem ho taky.


Leželi jsme vedle sebe, honili si parádně stojící péra a koukali jeden na druhýho.

„Máš fakt nádhernej vocas, Andy. Se málokdy vidí,“ komentoval Nadir, zatímco jeho ruka pekelně rychle kmitala.


„Ty taky. Líbí se mi moc,“ hekal jsem. Naslinil jsem žalud, aby se ty krásný pocity, který jsem měl mezi nohama, ještě umocnily.

„Ukaž mi, jak stříkáš, vycákej se pořádně,“ povzbuzoval mě a sám se tím rajcoval.

Vůně našich rozkroků, mlaskání žaludů a super pocity ze společnýho honění se tou trávou snad nějak znásobily nebo co. Bylo to nepopsatelný. Ta nadrženost a touha explodovat v dlouhým, parádním orgasmu, mě vynesla někam do Chrámu extáze.


S řevem jsem začal cákat, stříkance ze mě lítaly a já se třásl ve fantastickým orgastickým zážitku.


„Ty si hustej, voe,“ syknul Nadir a udělal se.

517 zobrazení1 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
Přihlásit se k odběru nových povídek