“Jak to, že ses zase pochcal?”
Ani jsem nestačil odemknout mříž a už z dálky jsem viděl, že má na džínech mokrou skvrnu od rozkroku dolů, po celý nohavici.
“Co sem ti řek? Že chcát budeš, až ti to dovolim!”
Přiskočil jsem k němu a vlepil mu pár facek, z každý strany jednu. Tváře se začervenaly, ale vzdorovitej pohled zůstal. Fracek drzej!
“Omluv se!”
Zpoza pásky na balíky, omotaný několikrát kolem jeho pusy, nebylo nic rozumět.
“Řikám omluv se! Mrdko pochcaná!” přilítlo mu dalších pár, jen to zamlaskalo.
V očích se objevily první slzy. Ozvalo se zahuhlání.
Prudce jsem mu strhal tu pásku z ksichtu, syčel bolestí, ale nedovolil si projevit se víc.
“Smrdíš, dobytku!” zkontroloval jsem, jestli si náhodu nějak neuvolnil ruce. Ale pouta držely dobře.
“Omlouvám se, pane,” vysoukal ze sebe skrz ztuhlou hubu.
“Za trest mi ho vykouříš!” vzal jsem ho pevně za vlasy a prudce škubnul dozadu.
Po ksichtě se mu mihla čitelná známka odporu. Škubnul jsem s tou jeho palicí pořádně, div že mi trs vlasů nezůstal v ruce.
“Budeš mi ho hulit, tak dlouho, až to jednoho krásnýho dne budeš chtít sám!”
Nacpal jsem mu do huby gumovej chránič na zuby, aby mi ten buzík neukousnul vocas. Už mi stál, nadrženej na kuřbu a pořádný stříkání.
“Tak na kolena, dělej,” kopal jsem do něj, aby se přestal válet po zemi a chcát po ní.
Když klečel, chytnul jsem ho pod bradou a zapíchnul zespodu prst do podbradku tak, že se ani nehnul, hubu vystrčenou směrem k mýmu rozkroku. Pak jsem vysvobodil svýho nadrbanýho čuráka a naládoval mu ho do pusy.
Jenže měl sucho v hubě, dřelo to i přes ten chránič. Vzal jsem z ledničky lahev vody a nalil mu jí celou do krku. Snaživě polykal, bál se, že za cokoliv, co skončí na zemi, dostane přes tlamu.
Druhej zásun byl už lepší, ale musel jsem napřed naflusat na okraj chrániče, aby to líp klouzalo. Konečně jsem mohl svůj pořádnej vocas nechat projet jeho krk. Byl tvrdej a naběhlej, žíly se na něm krásně rýsovaly.
Rval jsem mu ho hluboko a mrdal jeho hubu. Nechával jsem ho nadechnout jenom když už skoro modral, a jakmile jsem nebyl spokojenej s hulením, okamžitě jsem ho proplesknul. A hned ještě jednou, pro příště. Snažil se málo.
Byl jsem vydrážděnej, žalud se lesknul a vymrdávání jeho krku nemělo chybu. Každej příraz mě dostával víc do varu, v péru cukalo a koule se nalejvaly k parádnímu výstřiku.
Dusil se, funěl a zkoušel něco huhlat, ale jeho vystrašená, zduřelá držka mě bezva rajcovala. Ještě párkrát jsem mu ho tam vrazil a stříkal jsem. Ládoval jsem mu do krku pořádnou dávku mý mrdky, až to nestačil polykat a začalo to vytejkat ven.
“Co děláš ty prase!? Zaflákals mi kalhoty,” podíval jsem se ke kotníkům, kde na staženejch nohavicích přistály cákance semene.
Už mi s tím zmrdem docházela trpělivost. Kopnul jsem ho do koulí, až zavyl v hrozný bolesti.
“Už mě fakt sereš!”
Jeho spoutaný ruce jsem zavěsil za hák, co se táhnul od stropu. Bylo to vysoko, musel stát na špičkách, aby se nepodělal bolestí. Stáhnul jsem mu ty jeho pochcaný džíny ke kolenům. Byl celej můj.
Péro mu schlíple viselo, ale vypadalo dobře. Koule pěkný, nalitý energií. Zadek bílej, pěkně tvarovanej, vyšpulenej. Vzal jsem mu ty koule do dlaně a stisknul. Zařval. Stisknul jsem podruhý, silnějc. Řval zoufale, z očí slzy, obličej zkřivenej bolestí.
“Jsi jenom zasranej čurák, totální nicka, se kterou si vytřu prdel a hodim ti to do ksichtu,” jebu ho, jak poslední děvku.
Vzal jsem do ruky pěkně tlustej koženej pásek a bez varování ho začal řezat po tý jeho nahý prdeli. Svíjel se, snažil se udržet na špičkách, ale síly už moc neměl. Půlky rudly a modraly, jeden šlic za druhým. S hrdinstvím už dávno skončil, svíjel se na provaze, prosil, omlouval se a křičel. Jenže to mě vytáčelo ještě víc.
“Drž hubu, zmrde! Kdo to má poslouchat!” rozpřáhnul jsem se víc a řezal ho, jak malýho smrada.
Vydržel bejt zticha jen chvíli, pak už zase skučel a úpěl. To mě už vůbec vytočilo, tak jsem si ho otočil a plesknul ho tím páskem přes ptáka a hned potom zespodu do koulí. Rozbrečel se a žadonil, ať ho nechám.
“Jo ty chceš víc!? Stačí říct,” švihnul jsem ho znova, až mu koule bolestí zajely dovnitř.
Visel na těch hákách, kroutil se v řevu a slzách a byl nepoužitelnej. Odpojil jsem ho, ohnul o stůl a ruce přivázal ke vzdálenějším nohám. Jeho nohy jsem roztáhnul a přivázal k nohám stolu. Měl jsem ho krásně naservírovanýho, zmrskaná díra zvala dovnitř. Vzal jsem rákosku a párkrát ho pěkně švihnul přímo mezi půlky. Luxusně rovnou přes kaďák. Pro zahřátí.
“Aby ses mi pěkně roztáhnul,” proháněl jsem mu jelita po prdeli a občas “omylem” trefil řiť.
Furt řval jak podebranej, vzlykal, nudlal a slintal, úplnej zoufalec. Nedalo se na něj dívat.
Prstama jsem mu trochu roztáhnul otvor a nacpal mu tam ocas. Chvíli se vzpouzel, ale nakonec povolil a já ho začal mrdat. Bylo v něm hezky, pěkně nažhavenej, už neklad skoro žádnej odpor. Protahoval jsem ho nadoraz, byl vděčnej, že jsem chvíli dal pokoj s řezáním.
Poslušně spolupracoval a nechal ze sebe vyšukat duši. Mrdal jsem tu zmalovanou prdel fest. Moje péro se po dalších pár vymazlenejch přírazech začalo cukat a on se trochu stáhnul, abych si to víc užil. Hezký gesto. Pak to na mě přišlo a s parádním vyhekáním jsem se do něj udělal.
“Dělej, vytlač to ven,” rozkázal jsem, z vocasu mi ještě kapalo.
Svěrač poslechl a začal poslušně vracet mojí mrdku. Teklo to po jeho rudý díře do mý dlaně a když toho bylo dost, obešel jsem stůl a připlác mu ruku k držce.
“Žer!” cpal jsem mu to dovnitř. Vypadal, že se pobleje, ale nakonec to všechno poctivě slízal a spolykal.
“Teda ty si dobytek, to jsem ještě neviděl!” řval jsem na něj. Vzal jsem malej bičík a propleskal ho po ufuněným ksichtu plným rudejch fleků. Pochopil, že ať udělá, co udělá, bude to vždycky špatně. Zase začal bulet, prostě nic nevydržel. Zlomená troska, zoufalec.
“Dělej, hoň si ho,” přikázal jsem mu hned, jak jsem mu uvolnil jednu ruku. Poslušně se začal dělat, ale péro mu nestálo.
Snažil se víc a vyděšenejma očima mě urputně pozoroval. Bylo jasný, že takhle se mu nikdy nepostaví.
“Nech toho ty střevo!” zastavil jsem jeho urputný snažení. Vlezl jsem si k jeho schlíplýmu péru a začal mu ho kouřit. Jemně a pomalu. Chvíli klad odpor, ale pak se začal nalejvat a zvětšovat. Líbilo se mu to. Přidal jsem na tempu a dráždil ho jazykem na všech myslitelnejch místech. Kolem uzdičky i do štěrbinky jsem zajel. To už mu pták trčel dobrejch dvacet čísel. On sám jen hodně ztěžka maskoval vzrušení. Kdyby se nebál, vzdychal by jak ve filmu.
“Tak vidíš, žes buzík!” nasadil jsem tempo. Trochu jsem ho pohonil a podráždil jazykem a mlčky, jak indiánskej válečník, se vycákal pod stůl. Na kamennou dlažbu dostříkaly obří flákance bílý mrdky. Je to samec, musel jsem uznat.
“Potřebuju se vyčurat, už to nevydržim,” pípnul podělanej strachy.
“Tak to ne! Chcát tady nebudeš!” byl jsem zase v pozoru. Sledoval jsem, jak se kroutí, a snaží se nohama přešlapovat. Už se mu chtělo hodně.
“Prosím, musím to pustit,” prosil a třásl se u toho napůl strachy, napůl zimou, která se šířila z jeho močáku po celým těle.
“Chcát budeš, až když řeknu!” vzal jsem znova bičík a preventivně mu proplesknul koule.
Zařval, až se sklep otřásl a snad i mříže zabrnkaly.
“Bolí to, strašně to bolí! Praskne mi močák,” hekal.
“Jsi jenom hysterka!” okřiknul jsem ho.
Už mě zase sral. Člověk chvíli povolí a ten zmrd toho hned využije! Vzal jsem pásek a proplesknul jsem ho po tlamě. A pak hned chytnul pár přes prdel, aby nevyšel ze cviku. Trhal s sebou, škubal stolem a škemral jako malý dítě, aby se mohl vychcat.
“Tak dělej, chčij. Ale hned, než si to rozmyslim,” překvapil jsem ho.
Ztuhnul, ztichnul a nic se nedělo. Pak ze špičky jeho ptáka ukáplo. Pak znova a najednou se spustil proud, kterej sílil a nebral konce. Chcal na podlahu a řval u toho úlevou jako bejk.Moč stříkala do všech stran, louže pod stolem se rozlejvala do okolí. A on pořád chcal a chcal. Potom to přece jen přestalo a z jeho ocasu dokapalo.
“Takhle se zechcat! Jsi neskutečný prase! Zasraný prase!” řezal jsem ho dál po zmalovaným zadku páskem, až podlitiny hrozily popraskat.
Zarachotily mříže a já jsem naprázdno polknul. Jen neochotně mi docházelo, že je to všechno v prdeli. Dělal jsem, co jsem mohl, a stejně to nestačilo. Všechno špatně.
Tři nabouchaný maníci mě obklíčili. Dva se dívali někam přeze mě. Bylo jasný, že jsem to posral. Totálně posral.
“Za to můžeš ty!” syknul jsem směrem ke stolu a snažil jsem se zmrda ještě kopnout do koulí, ale odstrčila mě silná paže jednoho z těch tří.
“Kdo ti dovolil, ho udělat?!!” houknul po mě ten prostřední.
A jak v blbým snu jsem sledoval, jak mě čapli, strhali ze mě všechny hadry a přivázali mě za ruce a nohy k rezavý mříži.