A průvod šel dál, maškarní rej,
a kdekdo se smál, taky se směj,
pak v dálce tam tvůj šátek jen vlál,
volal jsem stůj, ale průvod kráčel dál.
Nemůžu si pomoct, ale když to tady vidím, nejde mi tu prastarou písničku vyhnat z hlavy.
“Že já jsem se nechal překecat!” otáčím se s výčitkami v hlase na Karolínu, která hrdě tlačí kočárek s dvojčatama.
“Tobě se tu nelíbí, vždyť je to tady super,” usmívá se a mám pocit, že si parádně užívá spíš mojí zpruzelost.
“No tak jako West Hollywood Pride to tady určitě není.”
Vybavuju si videa z průvodu za oceánem a s tím naším českým se to nedá srovnat. Žádní rozjásaní, polonahý, nadržení samci vlnící se v dunivých rytmech, vyplazující jazyky a vystrkující všechno možný i nemožný. Pražská varianta je taková utahaná, bez šťávy a okázale uvědomělá. Nic zábavnýho. Taková veřejnoprávní akce v podstatě.
“Proč sem vlastně chodíte?” otáčím se znova na Karolínu a jejího muže Karla, kterej se plouží kdesi za náma. Taky děsně nadšenej.
“No chceme vás přece podpořit,” tvrdí Karolína a tváří se lehce pohoršeně, jakože jak mě taková blbost vůbec mohla napadnout.
Karel nic neříká, myslí si svoje. Tenhle její udělanej automechanik by mě nejvíc podpořil, kdyby mi zatlačil hlavu ke svýmu rozkroku a nechal mě ho pořádně vykouřit. Ale ploužením rozpálenejma ulicema v tomhle vedru těžko.
“Podpořit? Jsme snad nějakej druh těsně před vyhynutím?” neodpustím si další otrávenou poznámku.
“Míšo, nebuď protivnej, děláme to pro tebe. Máme tě rádi a chceme, aby ses cítil přijatý,” pokračuje dál.
Kam na tyhle řeči chodí? To pouštěj v Sama doma?
“No dobře, oceňuju to a vážím si toho,” prohlásím a mrknu na Karla.
Ten otáčí oči v sloup a radši by seděl někde na zahrádce u piva, ale copak se jí dá odporovat? Když je tak nadšená? Střetáváme se znova spikleneckýma pohledama a já už se vidím, jak mu u piva pod stolem přejíždím po bouli v poklopci.
No jo no, jsem už zase neskutečně nadrženej a nedokážu myslet na nic jinýho. Neměl jsem nikoho už měsíce! A honění fakt už nepomáhá.
“Třeba se tady s někým seznámíš, uvolni se trochu,” mluví na mě tónem, jako když slibuje dvojčatům bonbónek, až spapají mrkvičku.
“Tady jo?!”
“Ty jsi tak hrozně negativní, jak takhle můžeš žít?” pronáší jednu perlou za druhou, “v Celetné se k nám přidají kluci odnaproti, budou se ti líbit.”
“Cože? Jaký kluci?”
Co to zase vymyslela? Zmateně se dívám na Karla, ale ten se tváří, jakože o ničem neví. Nastražila na mě past! Mám se teď jako děsně družit a seznamovat jo? No to ani náhodou! Zahajuju politiku pasivní rezistence, ať se děje, co se děje.
“No Tom a Jerry přece, bydlí v domě přes ulici, vždyť jsem ti o nich už říkala.”
Mě snad vomejou. Jakej zase Jerry?
“Jakej zase Jerry?”
Moje letargie se proměňuje v lehkou nasranost a Karlovi už cukaj koutky. Zdá se, že se začíná dobře bavit. Na můj účet!
“Tak on je Jára, samozřejmě,” zdůrazňuje, “ale oni jsou tak roztomilí, uvidíš.”
Pane na nebi, ty to vidíš! Nejenže jdu v průvodu, jak nějakej postiženej, přičemž jsem zdravej, normální chlap, ale ještě jsou tu jako hlavní atrakce roztomilý Tom a Jerry!
Tohle ti připadá důstojný? Chce se mi na ní zařvat, ale prostě to neudělám. Ona to myslí ze srdce dobře.
A už se k nám hrnou! Zdravení, představování, objímání. Jak já tohle nesnáším. Tomáš a Jarda, teda Tom a Jerry.
Jsou si děsně podobný, takový teplý dvojčata. Oba fousatý, Tom menší, Jerry vyšší blonďák, štíhlej a vysmátej. Musím přiznat, že se mi líbí. Takovej rošťák, lumpárna mu kouká z očí. Trochu rozevlátej typ s duhovým šátkem kolem krku, lehce ujetý.
Nechávám je, ať se baví a pozoruju. Nemusím se hned nutně zapojovat. Nakonec Karolína si to vymyslela, tak ať si to vyžere. Tyhle dobroserský nápady! Dávat dohromady všechny buzíky, na který kde narazí a myslet si, jak si padnou do náručí, jen proto, že jsou teplí. Prokrista jsme taky lidi a každej jsme úplně jinej! Kamarádila by se s každou pipkou jen proto, že je heteračka? No jasně, že ne.
Hned mi v hlavě vytane slovo, který bytostně nenávidím. Našinec. 'To bude taky asi našinec'. Nebo 'seděli tam s náma dva našinci'. A pak už k tomu chybí jen nějaká hláška ze Slunce sena a to už jdu vážně blejt, velebnosti.
Ne, tohle po mě nemůže nikdo chtít. Umělohmotná družba s našincema!
Navíc co jako? Jsou pár a mě se z nich líbí stejně jen Jerry a vůbec. Nemá to absolutně smysl. Navíc já na kamarádství buzíků nevěřím. Kamarádit se můžou jen dva, co navzájem nejsou svoje typy, jinak spolu skončej vždycky v posteli a je po kamarádství. A i ty, který se absolutně nepřitahujou, spolu jednou, po dvou flaškách vína, stejně v tý posteli skončej, protože si prostě zbyli a jsou nadržený. Sorry jako.
“Bavíš se dobře,” procedí Karel a v očích mu lítaj jiskry pobavený zlomyslnosti.
V tu chvíli bych ho vděčností zulíbal. Aspoň někdo to tady chápe.
“Díky Karle, jsi božan,” skoro mám až slzy v očích a beru ho pravačkou kolem ramen.
“Za chvíli budem nahoře, dáme pivko a bude dobře,” konejší mě a tlemí se na celý kolo.
Nahoře na Letný totální mumraj. Tolik chlapů pohromadě, tolik hladovejch pohledů. Jde mi z toho hlava kolem a kdyby jen hlava.
Ty na mě vůbec nekoukej, pro tebe jsem příliš krásná, spraží mě všeříkajícím pohledem vypracovanej boreček ve frontě na pivo.
“Aby ses neposral, ty jedna hvězdo,” nadávám v duchu, ale navenek zabořím pohled do země a stydím se za svou troufalost. Až takhle jsme to v rámci “našinců” dopracovali.
“Pojď si sednout ke mě,” volá Karel, kterej urval pár míst na zahrádce, co se náhodou uvolnily. Karolína krafe s Tomem na stojáka a Jerryho nenapadne nic lepšího, než se tam vecpat k nám.
Zvědavě na mě pokukuje, ale vládne ticho, který houstne a začíná bejt trapný. Miluju trapný ticho! Užívám si ho! Libuju si v něm. Mě je to totiž vždycky úplně jedno a baví mě sledovat, jak se ostatní v tý trapnosti máchaj a koupou až po uši.
“Karolína se nepochlubila, že má tak hezkýho kámoše,” rozbalí to Jerry ve velkým stylu.
“To jako myslíš mě?” snažím se o drsnej tón, kterej má odradit vtírku Jerryho, ale moc mi to nejde. Přece jenom jsem jen chlap a přirozená ješitnost mi velí začít roztávat jak zářijová jinovatka.
“No támhle toho ne,” ohradí se Jerry a hodí hlavou po naší královně fronty, co usrkává svůj drinčík o pár stromů dál.
Ha, Jerry mě celou dobu sleduje! To je teda něco.
Významně vydechnu a začíná se ve mě probouzet zájem! A k tomu mi stačily pouhý dvě věty! Není to zoufalý? Co já jsem to za drsoně?
“No tak mě se Karolína taky nepochlubila,” vracím kompliment, dokud je správná chvíle.
Jerry se uculuje a popotáhne si po krku svůj extravagantní šátek, kterej bych si na sebe nevzal ani náhodou, ale jemu fakt sekne.
“No tak já si jdu ještě pro pivo,” prohlásí Karel a nedá se tomu říct jinak, než že vyklízí pole.
Ještě za chůze dopíjí to první a řadí se do fronty. Já toho chlapa prostě miluju a musím mu to při nejbližší příležitosti říct! Nebo radši ne, to by mě Karolína oči vydrápala.
Zasněně civím do Jerryho očí a ta jeho štíhlá postava mě žene do divokejch představ, ve kterejch je jeho šátek dobrej akorát tak na to, abych ho jím trochu přiškrtil při divokým rajtování v jeho vyšpulený díře.
“Na co myslíš?” ptá se.
Už dlouho se mi nestalo, že by mi nějaká otázka takhle vyrazila dech. On mi snad umí skenovat mozek nebo já nevím.
“To je to na mě tak vidět?” nesnažím se vymýšlet nějaký blbý výmluvy.
“Je a je to hoodně sympatický,” přikládá pod kotel a je jasný, že na férovku flirtuje.
“A vy dva to máte jak?” přecházím rovnou k věci, ať se tady nevábíme nadarmo.
“Tom strašně žárlí a právě teď by udělal cokoliv, aby se Káji zbavil a mohl jít sem zjistit, o čem se tady bavíme,” usmívá se Jerry a má naprosto provokativní výraz nadržený rajdy.
Nemůžu si pomoct, v kládě mi začíná cukat, je to totálně rajcovní. Zdá se mi ale, že je tím pádem všechno ztracený. Doufal jsem v otevřenej vztah nebo tak něco.
“Co s tím uděláme?” nevzdávám se a sám nevím, kde se to ve mně bere.
Vlastně vím kde. Tam dole někdo pěkně prokrvenej chce přijít ke slovu stůj co stůj a je mu úplně jedno, jestli nějakej Tom někde žárlí nebo ne.
“Jdi se postavit ke Karlovi do fronty a já za pár minut zmizím támhle v tý první tojtojce zprava. Přijď tam za mnou.”
Tak to je drsnej plán. Mozek se mi zahaluje do nadržený mlhy a jako ve snu, omámenej a zblbnutej souhlasím, i když někde na pozadí tuším, že tohle bude pěkně vymazlenej průser.
“Karle kup mi pivo a nějak je na chvíli zabav,” moje nadržený oční panenky se právě proměnily v pár stříkajících ocasů.
Karel na mě chvíli kouká a pak kejvne na souhlas.
“No ty pičo, ty jsi hustej,” ušklíbne se, “ale závist, chlape.”
Tohle je ten nejlepší chlap pod sluncem, škoda, že s ním nemůžu žít.
“Máš to u mě,” zamumlám ještě a prodírám se davem, abych se dostal k tý tojtojce.
Přátelé, to je nejnechutnější rande, jaký jsem kdy měl. Smrad šílenej, na poblití. Mám tohle zapotřebí?
Mám!
Jerry tam stojí s tvrdým pérem, kraťasy stažený u kolen. Neztrácíme čas, rozepínám knoflík a poklopec, musí to bejt rychlovka, na romantiku není čas. Romantika na hajzlu je tak jako tak oxymoron.
Jerry honí, já si párkrát šáhnu, ale chci, aby mě hned začal hulit. Láduju mu ho do pusy, až se začne kuckat. No hochu, to jsem myslel, že jsi jinačí ranař.
Je to všechno strašně rychlý. Jerry hulí o život, něco jak když Lola o něj běžela. Mě se podlamujou kolena. Kde se to ten kluk naučil? V ocase mi cuká, žalud pulsuje a bobtná, jsem vydrážděnej do nepříčetna.
Chci ho tisknout a líbat, objímat jeho štíhlý boky, hladit vyšpulenou prdelku, hledat prstem, kde tesař nechal díru, ale na nic z toho není čas.
Zvedám Jerryho od mýho rozhulenýho péra a jdu si pro svoji porci pořádně nažhavený kuřby. Jerry vzdychá a sténá, až ho musím tišit. Zas tak dobrej nejsem! Nebo snad jo?
Nemám prostor přemejšlet, jestli je zvyklej hrát Tomovi divadýlko nebo jen taky umím dobře hulit.
“Jsi úžasnej, jde ti to moc dobře,” Jerry je správně rozněžnělej a já mám chuť ho líbat a hladit ve vlasech a vůbec. Taková chemie se jen tak nevidí. Je to vášeň a souznění, který se prostě normálně nestává.
“Už budu,” honím a Jerry neváhá ani chvilku a nastavuje mi pusu a vyplazuje jazyk.
“Ehh, ehh, ááááááá,” cákám mu to tam a můžu se u toho rovnou posrat, jak je to úžasný.
Jerry všechno spolyká, olíže si zbytky ze rtů a já si ani nevšimnul, že se u toho vycákal pod sebe.
Spěšně si natahujeme šortky a upravujeme oblečení.
Jerry už bere za dveře, když ho zastavuju. Dávám mu velkou, vášnivou pusu, ve který cítím svoji mrdku a nekonečnou vášeň mladýho kluka, kterýho jsem měl potkat dřív, než Tom. Objímám ho a nechci ho pustit, jeho těle se třese, ale vytrhne se mi v nejlepším.
Moje nešťastný psí oči sledujou, jak míří do davu venku a je mi už teď strašně smutno. Až se mi chce brečet. A nic na tom nemění ani fakt, že jsem se právě teď královsky vycákal.
Závoj tvůj měl nádech růžový,
přál sis, jak víla sálem plout,
možná někdo z mládenců, kdoví,
líp než já měl pak tě obejmout.
A průvod šel dál, maškarní rej,
a kdekdo se smál, taky se směj,
pak v dálce tam tvůj šátek jen vlál,
volal jsem stůj, ale průvod kráčel dál.
Comments