Jsem zcela odhodlaný věnovat této božské činnosti celý večer, ale cosi mě nutká zrychlovat  a zvyšovat intenzitu dráždění.

Nezadržitelně tvrdnu a ukazováčkem pravačky přejedu po nedočkavý bouli, která se právě vyrýsovala nalevo od jeho poklopce. 

Kšiltovka, strniště, potetovaný ruce jako lopaty, krásný svaly lezoucí z rukávů trička. Hrudník jako letiště. Je nejen vysokej, ale ...

"Hej, ty buzerantskej hajzle!" zařval přes celou místnost. "Myslíš, že to nevíme? Že si nevšímáme, jak se díváš na chlapy?"

Ty vole, co je? Kousek od mýho úkrytu zastavuje auto. To snad ne, to mám jako po honění. Už mi chybí jen pár tahů a budu! No do prdele … 

Padají všechny zábrany a nenaplněná touha se nyní proplétá mezi našimi jazyky. Je tak jemnej a lahodnej a zároveň drsnej a vášnivej.

Erik ve sprchách, kapky vody stékající po jeho svalnatém těle, ten letmý pohled, který si tehdy vyměnili.

Vyděšeně se rozhlížím a snažím se svou erekci, která je nyní už velmi intenzivní, potlačit, ale to absolutně není možné.

Naše nohy se dotýkají. Neuhýbám. Pořád něco říkáme, ale ten zásadní rozhovor se odehrává pod deskou stolu. Mezi jeho a mou židlí.

Jejich rty se setkaly v nejistém, ale vzrušujícím polibku. Luca cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Tohle bylo jiné než s dívkami.

Vrhám se k němu, ztrácím zbytky sebekontroly a objímám ho. Nemůžu si pomoct, jsem brutálně rozhozenej. Tisknu se na něj.

Oliver nervózně bubnoval prsty o volant, zatímco jeho nový přítel Erik se díval z okna na ubíhající greathamskou zalesněnou krajinu.

Péro se mi dere do nohavice, musí to bejt už vidět. Jsem tak nadrženej, že ještě dvě, tři zhoupnutí a snad se vystříkám rovnou do maskáčů.

Rozpačitě jsem se letmo mrknul do svého rozkroku, jestli náhodou na sobě nemám stopy mrdky, ale naštěstí jsem se nazapatlal. 

No ty vole! Zprudka vydechnu a tělem projíždí rozechvění. Vykláním se z okna a snažím se zjistit odkud to je. Kdo má chuť mrdat v tom vedru?

Trčící ocas, co ho jsou plný trenky a hrozí, že co chvíli snad prasknou a on se vyvalí ven. Čím víc potřebuju, aby už konečně zvadnul ...

Je to všechno strašně rychlý. Jerry hulí o život, něco jak když Lola o něj běžela. Mě se podlamujou kolena.

Cože?! Hulení ve zkušební kabině? Za bílýho dne? Za provozu?  No ty vole! Hlavu ovládá zděšení a panika, ale péro ví svoje.