Romantika: Osamělé srdce

Gay romantická povídka "Osamělé srdce"

David seděl v posluchárně a nemohl odtrhnout oči od Romana. Každý jeho pohyb, každé gesto ho fascinovalo. Přednáška z mezinárodních vztahů mu splývala v nezřetelný šum - vnímal jen jeho. Snažil se sedět tak, aby na něj dobře viděl, ale zároveň nebyl nápadný. V hlavě mu pulzovala jediná myšlenka - být mu nablízku, vdechovat stejný vzduch.

Když Roman vstal a protáhl se, Davidovi se rozbušilo srdce. Nemohl si pomoct - ta elegance jeho pohybů, ten způsob, jakým si prohrábl vlasy... David si povzdechl. Kolem Romana se už zase začaly shlukovat spolužačky, smály se jeho vtipům a on jim věnoval ten svůj okouzlující úsměv. David znal každý detail jeho tváře nazpaměť - ty dokonalé rty, jemné vrásky kolem očí když se usmál, ten malý šrám nad pravým obočím.

Noci byly pro Davida nejhorší. Ležel nahý ve tmě, představoval si Romana, jeho tělo, jeho vůni. Představy byly tak živé, tak intenzivní. V tichu noci pak hledal úlevu od své vzepjaté touhy, šeptajíc přitom Romanovo jméno do polštáře. Navzdory intenzivním výtryskům rozkoše však úleva nepřicházela.

Po přednášce David sledoval, jak Roman odchází s jednou z dívek. Nemohl si pomoct - vydal se nenápadně za nimi do parku. Schoval se za strom a pozoroval je na lavičce. Když se začali líbat, měl pocit, že se mu srdce rozskočí žalem. Otočil se a utekl domů.

Celý víkend proležel v posteli, neschopný myslet na cokoliv jiného než na Romana. Představoval si jeho úsměv, jeho hlas, způsob jakým chodí... ale pak se mu vkradla do mysli představa Romana s tou dívkou a slzy mu nekontrolovaně vytryskly z očí. Cítil se tak sám, tak zoufale sám.

V pondělí sebral všechnu odvahu a přistoupil k Romanovi s návrhem na společný školní projekt. Roman se na něj mile usmál, ale odpověděl: "Promiň, už mám parťáka. Ale víš co? Lukáš ještě nikoho nemá, můžeš jít do dvojice s ním."

David cítil, jak se mu hroutí svět, ale přinutil se k úsměvu a souhlasil. Lukáš se ukázal jako schopný partner - chopil se vedení projektu s energií a nadšením, které David postrádal. Po škole ho David přemluvil na procházku v parku, kde znovu zahlédli Romana - tentokrát s jinou dívkou.

"To je už druhá holka tenhle měsíc," procedil David mezi zuby. "Je to dobytek."

Lukáš se na něj překvapeně podíval. "Proč tě to tak zajímá? Pojď radši na kafe."

V kavárně se David postupně uvolnil. Lukáš objednal dva cappuccina a tiše pozoroval Davida přes okraj šálku.

"Víš," začal Lukáš jemně, "všiml jsem si, jak se na něj díváš během přednášek."

David ztuhl. "Já... nevím, o čem mluvíš."

"To je v pohodě," usmál se Lukáš. "Já to znám. Taky jsem si prošel nešťastnou láskou ke klukovi, co nemohl být už více straight."

"Ty jsi...?" David nedokončil otázku.

"Gay? Jo, jsem. A myslím, že ty taky," řekl Lukáš přímo, ale laskavě.

David dlouho mlčel, prsty nervózně kroužil po okraji šálku. "Nikdy... nikdy jsem to nikomu neřekl," zašeptal nakonec.

"Já vím," položil mu Lukáš ruku na předloktí. "Ale není na tom nic špatného. Nemusíš být sám."

David cítil, jak se mu do očí derou slzy. Někdo to věděl. Někdo to chápal.

"Pojď večer do klubu," navrhl Lukáš. "Není to žádný crazy podnik, jen příjemné místo, kde se můžeme spolu trochu pobavit."

David nejdřív odmítal, ale nakonec souhlasil. Celé odpoledne mu chodily nadšené zprávy od Lukáše, zatímco on sám byl rozpolcený mezi svou touhou po Romanovi a vděčností k Lukášovi za jeho pochopení.

V klubu se David překvapivě uvolnil. S Lukášem si dobře rozuměli, tančili spolu a poprvé po dlouhé době se David upřímně smál. Šli si k baru pro drink... a tam ho David uviděl. Romana. Jak vášnivě líbá nějakého kluka.

David zbledl. Nohy se mu podlomily. Bez slova se otočil a vyběhl z klubu do chladné noci, jeho svět se hroutil v základech.

Běžel ulicemi bez cíle, jen pryč, co nejdál. Slzy mu rozmazávaly světla pouličních lamp do nejasných skvrn. Za sebou slyšel kroky a volání.

"Davide! Počkej!" 

Lukášův hlas. David se nezastavil. Běžel dál, dokud ho Lukáš nedohnal a nechytil za rameno.

"Nech mě být!" vytrhl se mu David prudce. Jeho hlas zněl ostře, nepřátelsky. "Co po mně chceš?"

"Chci ti pomoct," řekl Lukáš jemně. "Vím, že je to šok..."

"Ty nic nevíš!" křičel David. "Myslíš si, že když jsi gay, tak mi rozumíš? Že když jsi milý a pozorný, tak po tobě začnu toužit? Jenže já nechci tebe! Já chci jeho! Vždycky jsem chtěl jenom jeho!"

Lukášovi se v očích objevila bolest, ale neustoupil. "Davide..."

"Ne! Nelíbíš se mi, chápeš? Nikdy se mi líbit nebudeš!" 

David se otočil a zamířil zpět ke klubu. Chtěl zmizet, utéct někam, kde by mohl křičet svou bolest do prázdna. Ale před vchodem do klubu stál on. Roman. Díval se na ně s překvapeným výrazem ve tváři.

David se zastavil. Všechna zlost z něj náhle vyprchala a nahradila ji čistá, syrová emoce. Než si to stačil rozmyslet, vrhl se k Romanovi a objal ho. Jeho prsty se zabořily do Romanových vlasů, rty našly jeho ústa. Cítil jeho vůni, teplo jeho těla, všechno, po čem tak dlouho toužil.

Roman strnul, ruce bezvládně podél těla, příliš šokovaný na jakoukoliv reakci.

David se náhle odtáhl. Slzy mu stékaly po tvářích, hlas se mu třásl. "Taháš se s holkama, taháš se s klukama... Jsi obyčejný prase, Romane. A já... já radši zůstanu sám, než abych byl jeden z mnoha."

Otočil se a vykročil do tmy. Jeho kroky se rozléhaly prázdnou ulicí, mísily se se vzlyky. Za sebou slyšel ticho. Nikdo ho nenásledoval. Byl sám, jako vždycky. Ale poprvé za dlouhou dobu cítil, že to možná není to nejhorší, co ho mohlo potkat.