Můj první den v nové práci. Konečně jsem se dočkal. Měsíc čekání byl snad nekonečný.
Pokud vás napadá otázka, zda nejsem workoholik, tak ne, nejsem, jen mám svou práci rád a zrovna se vše sešlo tak, že jsem neměl moc ani s kým podniknout pořádnou dovolenou.
S Kubou z posilky jsme sice dál randili a občas to bylo fakt luxusní, ale se začínající sezónou Kubovi přibývala práce, takže jsme se nemohli vídat tak pravidelně, jako přes prázdniny.
V den D jsem vstal na své poměry brzy (nejsem zrovna ranní typ) a vydal jsem se na cestu do práce. Doprava byla naštěstí klidná a parkování na centrum města také ušlo.
V prvé řadě jsem se seznámil s prostředím a mými kolegy z kanceláře, až poté jsem se vydal na povinné seznamovací kolečko po celé budově. Asi to znáte, není to nic záživného.
Během seznamování jsem samozřejmě proskenoval pár pěkných pozadí a sem tam i nějaký ten rozkrok. S Kubou ještě nechodíme, jen nezávazně randíme. Tak pár pohledů není žádný hřích, ne?
Během měsíce volna jsem byl zvyklý honit minimálně dvakrát denně, tedy když jsme si zrovna s Kubou nemrdali díry do roztrhání. Zrovna dnes ráno jsem svůj honící rituál s ohledem na práci vynechal. Co už, vyhoním si později, inspirace se nějaká najde nebo napíšu Kubovi, ať mi pošle nějakou fotku z posilky.
Poslední kancelář, kterou jsem do té chvíle nenavštívil, byla až na konci budovy. Ani se mi tam nechtělo, ale kolegyně mě přesvědčila, že prý budu zrovna s tímto oddělením řešit nějaké aktuální materiály.
Když jsem ale do kanceláře vstoupil, na nějaké materiály jsem hned zapomněl. Přede mnou seděl krásný, tmavovlasý, asi čtyřicetiletý kolega. Srdce se mi rozbušilo, to se mi nestává moc často (naposledy u Kuby).
Pozdravili jsme se, ale na tykání nedošlo, což chápu. Ne každý si chce hned potykat. Seznámil jsem se i s dalšími kolegy, kteří tvořili pětičlenné pánské osazení.
Uff, bylo to za mnou. Usedl jsem k počítači, prošel základními školeními a než jsem obdržel první úkoly, měl jsem docela dost volného prostoru. V hlavě mi samozřejmě běhaly samé nemravnosti, proč by taky ne, když jsem nemohl přestat myslet na svou poslední návštěvu na pánské palubě.
Neposedné péro rozhodlo, čas honění nastal. Odešel jsem tedy na pánské záchody, které byly zcela prázdné. I přes to jsem se raději zavřel v kabince pro případ, že by někdo přišel zrovna v době mého stříkání horké mrdky.
Nejprve jsem prozkoumal v mobilu galerii, kde jsem měl pár vzrušujících videí od Kuby, ale poté jsem se rozhodl vsadit na osvědčené amatéry. Trvalo jen chvíli, než jsem našel videa svalnatého týpka s obřím ocasem, jak mu dává doma na gauči pěkně za uši.
Slintající péro jsem měl tvrdé jako kámen, stačilo pár důrazných tahů, zrychlil se mi tep a slušná dávka mrdky vystříkla z vydrážděného žaludu na dveře kabinky.
V tu chvíli jsem uslyšel podivný zvuk, jak kdybych tam nebyl sám. Potichu jsem po sobě uklidil, natáhl kalhoty a vydal se z kabinky pryč.
Když jsem otevřel dveře, málem to se mnou seklo. Hezoun z druhého křídla se na mě trhnutím od pisoáru otočil a začal si zapínat poklopec.
Oči mi samozřejmě jako první sjely do jeho rozkroku, kde se mu rýsovala slušná boule, ale hned jsem pohled směřoval k jeho tváři. Usmál se na mě a jakmile si zapnul pásek, přiblížil se ke mně.
Rozpačitě jsem se letmo mrknul do svého rozkroku, jestli náhodou na sobě nemám stopy mrdky, ale naštěstí jsem se nazapatlal.
„Tady bývá klid, co?“ prohodil směrem ke mně, ale já jsem nechápal.
„Jsem Ondřej, klidně si můžeme tykat,“ prohlásil a nastavil ruku.
Chvíli jsem na něj v šoku koukal, ale pak jsem mu také podal ruku na znamení tykání.
Sakra, ten má ale stisk. A nejen ten… Ani jsem si to neuvědomil, ale podal jsem mu ruku, kterou jsem ještě před chvílí honil svoje nadržený péro, na kterém jsou ještě dost možná zasychající cákance mojí mrdky.
Raději jsem se rozhodl vrátit se do kanceláře. U umyvadla jsem si umyl ruce, rozloučil jsem se a v mžiku jsem byl pryč.
Jak to myslel s tím klidem? On určitě slyšel, jak si ho tam honím! Je pravda, že jsem možná vydal pár vzdechů, i když jsem se snažil kontrolovat. Člověk se přece jen v takové chvíli těžko ovládá.
A co to tykání? Vždyť jsem byl za ním ani ne před hodinou a o tykání nebyla řeč. A do toho mi přišla zpráva od Kuby: „Kdy budeme zase experimentovat? Je na čase vyzkoušet další hračky a možná nejen ty...“
Mám takový pocit, že mi začíná slušná mrdací sezóna...
Commentaires