Romantika: Návrat domů

Gay romantická povídka "Návrat domů"

Vzduch se tetelil horkem, které se už několik dní válelo nad městem jako těžká, dusivá deka. Michal seděl na hromadě krabic uprostřed bytu a díval se na prázdnou stěnu, kde ještě včera visela jejich společná fotka z dovolené v Chorvatsku. Vzpomněl si na ten moment - byli na pláži, slunce zapadalo a Tomáš ho překvapil polibkem přesně ve chvíli, kdy nějaký turista zmáčkl spoušť. Fotka zachytila jejich perfektní moment štěstí, byli za ni tehdy tolik vděční.

Vstal a přešel k oknu. Pod ním byla lavička, kde spolu sedávali letní večery. Tomáš hrával na kytaru a Michal zpíval. Sousedi jim občas tleskali z oken. Hlavně paní Nováková z druhého patra, která jim pak nosila svoje legendární štrúdly. "Vy kluci jste tak šikovní," říkávala, "konečně někdo, kdo tomu baráku dává život!"

Teď už pár týdnů nezazněla z jejich bytu jediná nota. Jen křik.

"Už tě nemiluju, copak to nechápeš?" křičel Tomáš ten poslední večer. "Martin je jiný. S ním to prostě dává smysl!"

"Pět let ti to nedávalo smysl?" ptal se Michal tiše.

"Byli jsme mladí, jsem teď už jinde. Prostě se sbal a vypadni!"

"Tomáši, prosím..."

"Ne! Končím to! Do týdne ať jsi pryč!"

Zvonění ho vytrhlo ze vzpomínek. Ve dveřích stáli dva stěhováci. Starší muž s prošedivělými vlasy a mladší... Michalovi se na moment zastavil dech. Vypracované svaly se rýsovaly pod upnutým tričkem a když se sehnul pro první krabici, jeho dokonalý zadek v těsných džínách byl jako z kalendáře.

"Kurva, to je vedro!" zanadával starší stěhovák. "A ještě k tomu čtvrtý patro bez výtahu!"

"Klid, Karle," usmál se mladší. "Aspoň nemusíme dneska platit fitko." Otočil se k Michalovi. "Já jsem Pavel. Nebojte, zvládneme to rychle."

Cesta napříč rozpáleným městem byla nekonečná. Karel nadával u každé červené.

"Do prdele, zas červená! To snad není možný!"

"Pohoda, šéfe," snažil se situaci odlehčit Pavel. "Už budeme končit, to už dáme!"

"Seru ti na tvou útěchu! Tři noci jsem se pořádně nevyspal, jakej je hic"

Když konečně dorazili k rodinnému domu se zahrádkou a bazénem, bylo už pozdní odpoledne. Pavel pomáhal Michalovi odnosit poslední krabice do miniaturního bytu.

"Tak ten bazén, to je ovšem luxus" začal Pavel, když složili poslední věci.

"Přijďťe se večer vykoupat," usmál se Michal. "Dáme si pivo, můžu ten bazén využívat."

Když se Pavel vrátil po osmé, seděli nejdřív na terase. Hvězdy začínaly vystupovat na temně modrém nebi.

"Jak dlouho děláš stěhováka?" zeptal se Michal.

"Jen přes léto. Normálně učím tělocvik, ale o prázdninách si přivydělávám."

"To leccos vysvětluje," usmál se Michal a významně se podíval na Pavlovo vypracované tělo.

"A ty? Co děláš ty?"

"Jsem grafik. Vlastně... proto všechny ty krabice s počítačem a monitory."

"Všiml jsem si. A... promiň, že se ptám, ale... ten kluk, co zůstal v tom bytě..."

"Tomáš. Bývalý přítel. Našel si někoho jiného."

"Jeho smůla," řekl Pavel zvesela.

Bazén lákal svou průzračnou vodou.

"Půjdeme?" zeptal se Pavel a začal si svlékat tričko. Michal se snažil nedívat, ale nešlo to. Pavlovo tělo bylo dokonalé. Když si rozepínal kalhoty, Michal cítil, jak rudne. Pavel si toho všiml a usmál se.

"Teď ty," řekl jemně. “Jdeme do naha ne?”

Michal si nejistě přetáhl tričko přes hlavu. Nebyl tak vypracovaný jako Pavel, ale roky jógy mu daly pěknou postavu. Když si svlékal kraťasy, cítil na sobě Pavlův pohled.

Voda v bazénu byla vlažná a lákavá, jejich nahá těla se v ní pohybovala jako ve zpomaleném filmu. Nejdřív kolem sebe plavali, jak dvě hladové šelmy. Zvědavost se mísila s rozpaky, nesmělost střídala touhu a přitažlivost. Osvěžující voda na nahých tělech však působila blahodárně, stres celého dneška byl pryč. Nastoupilo vzrušení. Jejich první vzájemný dotek dotek byl váhavý, první polibek elektrizující...

"Co si to tady dovolujete?!" Ostrý hlas majitelky domu proťal intimní moment jako břitva. "Žádné teplouše v domě trpět nebudu! Okamžitě se sbalte a ráno ať jste pryč!"

Pavel chtěl protestovat, ale Michal ho zastavil. "Pomůžeš mi se zase přestěhovat?" zeptal se s hořkým úsměvem, “půjdu do hotelu.”

"To teda ne, půjdeš ke mně," odpověděl Pavel bez zaváhání. "Mám byt... vlastně kousek od tvého starého."

“Cože? To si děláš prdel?” Michal byl u vytržení.

Když později té noci stáli u okna Pavlova bytu a dívali se přímo na Michalův bývalý domov na protější straně ulice, nemohli se přestat smát absurditě situace.

"Takže jsme skončili tam, kde jsme ráno začali," poznamenal Michal.

"Ne tak docela," usmál se Pavel a přitáhl si ho blíž. "Tentokrát s lepší perspektivou."