Romantika: Cesta na chatu

Gay romantická povídka "Cesta na chatu"

 Páteční odpoledne se vleklo jako obvykle. Vlak byl nacpaný k prasknutí lidmi spěchajícími z města, mezi nimi i Otto s Raulem. Mířili na chalupu Raulova otce, kde měli o víkendu pomáhat se sklizní jablek. Původně mělo jet víc spolužáků, ale dali přednost fotbalovému zápasu. Ze zástupu pomocníků nakonec zůstal jen Otto.

"Kámo, a minulej tejden," začal Raul s rozzářeným úsměvem, "jsem byl s tou Sandrou z béčka na rande. Ty vole, kámo, to byla jízda!"

Otto pozvedl obočí. "S tou vysokou blondýnou?"

"Jo, přesně s tou. Nejdřív jsme šli na kafe, pak do parku..." Raul se dramaticky odmlčel. "No a tam jsme se začali líbat. Říkám ti, byla tak nadržená… a ty kozy napěchovaný v podprsence"

Otto předstíral zaujetí, ale v duchu si představoval, jak by to bylo líbat Raula. Díval se na jeho rty, když mluvil, na způsob, jakým gestikuloval rukama při vyprávění. Každý jeho pohyb v něm vyvolával motýly v břiše.

"A co ty?" vytrhl ho Raul z denního snění. "Pořád nic s tou Bíbou ze třeťáku?"

Otto se zavrtěl. "Ale jo... Minulý týden jsme spolu byli v kině." Věděl, že lže, ale nemohl říct pravdu. Ne teď. "Seděli jsme úplně vzadu a ona..." zaváhal, snažil se vymyslet něco uvěřitelného, "...položila mi ruku na stehno."

"Dobře ty, tak to je slušný!" hvízdl Raul uznale. "A co bylo dál?"

Na předposlední zastávce se zvedl postarší muž ze sedadla před nimi. Při odchodu se k nim otočil s pohrdavým úšklebkem: "Buzeranti zasraný, v životě jste nahou ženskou neviděli!" Jeho slova zaduněla vagónem jako rána z děla.

Otto ztuhl. Cítil, jak mu krev ztuhla v žilách. Ví to. Všichni to vědí, prolétlo mu hlavou. Musí to být vidět. Ta moje láska k Raulovi ze mě musí přímo čišet.

Raul se začal smát. "Ten dědek je totálně mimo! Viděls jeho face?" 

Otto se přinutil k úsměvu, ale uvnitř se třásl. Každé další slovo o holkách mu připadalo jako zrada sama sebe.

Konečně dorazili na chatu. Podzimní soumrak se rychle blížil, a tak se pustili do rozdělávání ohně. Připravili si jednoduchý guláš z buřtů a otevřeli piva.

"Raule," začal Otto tiše po třetím pivu. Plameny tančily před jeho očima a dodávaly mu odvahu. "Musím ti něco říct."

"Copak?" Raul se k němu otočil, oranžové světlo ohně mu malovalo stíny na tváři.

"Já..." Otto polkl. Srdce mu bušilo tak silně, že měl pocit, že ho musí Raul slyšet. "Já jsem gay."

Ticho. Jen praskání ohně.

"A... líbíš se mi. Vlastně tě miluju. Už hodně dlouho."

Raul zamrzl s lahví u úst. "Cože?" vydechl po chvíli. "Ty... počkej... ty jsi gay? A... já?"

"Ano," přiznal Otto. Cítil, jak se mu do očí derou slzy. "Vím, že ty nejsi, ale... možná... možná by ses měl aspoň zkusit..."

"Ne," přerušil ho Raul rozhodně. "Tohle já vážně nepotřebuju zkoušet. Podívej, Otto... mám tě rád, fakt. Jsi můj nejlepší kámoš. Ale ne takhle. Nemůžu."

Raul se odmlčel a popošel dál rovnat polínka, který vyrovnat vůbec nepotřebovala.

Otto cítil, jak se mu hroutí svět. "Já vím," zašeptal. "Promiň."

Když se chystali ke spánku, atmosféra zhoustla do nesnesitelna.

"Poslyš," začal Raul nejistě, vyhýbaje se Ottovu pohledu. "Možná by bylo lepší, kdybys spal v ložnici rodičů. Víš... po tom všem..."

Otto cítil, jak mu ta slova probodávají srdce. Bojí se mě, uvědomil si. Bojí se, že na něj v noci sáhnu, že ho budu chtít svést. Ta myšlenka ho zdrtila víc než cokoli jiného.

"Jasně," vypravil ze sebe. "Chápu."

Zoufalý a smutný si připravoval postel, ale uslyšel vodu tekoucí ze sprchy. Zarazil se, protože ta hříšná myšlenka přišla okamžitě. Zastyděl se. Ovšem jen na chviličku. Pak už potichu, krok za krokem, s bušícím srdcem mířil ke koupelně. Nemohl odolat a pootevřenými dveřmi potajmu pozoroval Raulovo nahé tělo. 

Pěkně stavěná postava se širokými rameny a úzkým pasem. Sportovní plavání bylo na Raulovi znát. Prsa široká, výstavně zaoblené půlky, silná stehna  - dokonalé, vzrušující, nedosažitelné. Připadal si provinile, špinavě, ale nemohl odtrhnout oči. Toužil zahlédnout ještě jednu část Raulova těla, ale to by zároveň znamenalo, že by ho mohl Raul odhalit. 

Cítil mohutné vzrušení, které vydatně zaplnilo jeho spodní prádlo. Raulova ladná silueta ve sprchovém koutě byla neodolatelná a Ottova mladická touha a nezkrotná mužská síla pak vedla k jednoznačnému, rychlému a strhujícímu závěru. Zatnul se, aby nevydal hlásku, ale uvnitř něho to řvalo a burácelo. Lepivé cákance zaplnily jeho spodní prádlo.  

V posteli pak Otto tiše plakal. Zničil jsem všechno, běželo mu hlavou. Naše přátelství, všechny ty roky... Už nikdy to nebude jako dřív. Už se na mě nikdy nepodívá stejně. Bude se bát každého doteku, každého mého pohledu.

Náhle se dveře potichu otevřely. "Otto?" ozval se Raulův hlas. "Nemůžu usnout. Můžu... můžu si k tobě lehnout?"

Otto se posunul a udělal mu místo. Srdce mu bušilo jako o závod. Bál se i dýchat, aby Raula nevyplašil.

"Ale žádný blbosti," varoval ho Raul s úsměvem v hlase. "Jsme kámoši, jasný?"

"Jasný," zašeptal Otto.

Po chvíli našel pod peřinou Raulovu ruku a opatrně ji stiskl, připravený ji okamžitě pustit při sebemenším náznaku odmítnutí. Ale Raul stisk opětoval. 

Drželi se za ruce, dokud je nezmohl spánek. A možná, jen možná, jejich přátelství bylo silnější než strach z neznáma.