Stáčení
Chvíli jsem si zvykal na šero umývárky. Nebyly tam skoro žádný okna, jen uzounký ventilačky těsně pod stropem. Ángel stál u žlabu na chcaní, ani se ke mně neotočil. Postavil jsem se těsně vedle něho a rozepnul zip u kalhot, že se vychčiju a uvidíme co dál.
Ani jsem si nestačil vytáhnout ptáka ven a dostal jsem ránu do břicha. Tlumeně jsem heknul a zkroutil se bolestí. Chytil mě pod krkem a hodil na protější stěnu, kde mi tlačil hlavu k dlaždičkám. Pak další rána do břicha a další. Pak mi vypálil takový dva koňary do stehen, že jsem se bezvládně odporoučel k zemi. Myslel jsem, že se pobleju. Tiše jsem skučel, z pusy mi tekly proudy slin. Kašlal jsem.
Stál tam nade mnou a já čekal, že mě každou chvíli skope do koule. Bál jsem se podívat nahoru. A bál jsem se správně! Hned jak jsem to udělal a pohlídnul do těch jeho krásnejch očí, vrazil mi pěstí do ksichtu. Roztrhl se mi ret, začala z toho chcát krev. Držel jsem si pusu a nevěděl, co dělat.
„Co po mě chceš?“ promluvil konečně.
Přece mu to nemůžu říct! Držel jsem si dál pusu a čekal, odkud přijde další rána. Chytil mě za vlasy a vynutil si můj pohled. Chvíli se na mě díval s takovým pohrdáním, až zkřivil rty, asi jako kdybych byl celej vyválenej v hovnech a bylo by nejlepší mě někde zakopat. V ten moment jsem jasně a zřetelně cejtil, že se mi staví čurák a nalejvaj koule. Byl jsem vzrušenej jako nikdy v životě. Flusnul mi do očí.
„Řikám, co chceš? Neumíš mluvit?“ třásl mi hlavou, až jsem cítil, jak se některý chomáče vlasů odtrhly od hlavy a zůstaly mu v ruce. Bolest byla nesnesitelná, ale ten tvrdej čurák mezi nohama byl ještě trýznivější.
„Chci ti ho vykouřit,“ dostal jsem nakonec ze sebe.
V jeho očích se objevil záblesk něčeho, co jsem nedokázal nikam zařadit. Na zlomek vteřiny se najednou tvářil úplně jinak, byl to někdo jinej. A nebyl jsem se jistej, že někdo lepší.
„Ty si buzerant?“ zaujala ho moje odpověď.
„Ne. Mám ženu a tři děti,“ plival jsem sliny smíchaný s krví.
„Tak proč chceš hulit čuráky?“ namítnul celkem logicky.
Proč se ptá zrovna on – mukl? Určitě mu ho na cimře hulej furt. Stojej na něj fronty, a kdyby ne, zařídí si dost rychle, aby stály.
„Čuráky ne, jen toho tvýho,“ syknul jsem, protože se bolavým břichem prohnala další vlna křečí.
„Takže seš buzerant!“
Přílítnul mi další flusanec. Pustil mi hlavu a kopal mě do ledvin a prdele. Kvičel jsem tam jak podsvinče, svíjel jsem se mu u nohou a snažil jsem se o něj zachytit a vydrápat nahoru. Jakoby ten tyran byl zároveň můj zachránce. Jako když můj kluk volal „tatínku“, když jsem ho jednou za trest seřezal.
„Dělej, kuř,“ stáhnul si kalhoty pod zadek a přistrčil mi ke ksichtu parádní ocas. Cítil jsem zpocený koule a pach moči, byla to nekrásnější vůně mýho života. Stáhnul jsem předkožku a ten úžasnej ocas jsem si naládoval do pusy. Na tu chuť nikdy nezapomenu. Celej jsem se roztekl blahem, necítil jsem svoje zranění, ani bolest. Přede mnou se otevřela nebeská brána a já kouřil jako o život. Potahoval jsem pořádně, po celý dýlce ocasu, od špičky až po kořen, bral jsem ho až k mandlím, chtěl jsem ho mít v tom krku, už navždycky.
Za chvíli mu tvrdě stál a Ángel už byl zase na koni. Začal mi vymrdávat hubu, jako kdyby to byla díra jeho starý. Přirážel, ládoval mi ho snad až do žaludku, upadal jsem chvílema do tmy, protože jsem se nemohl pořádně nadechnout. Jen chvilku mě vždycky nechal zalapat po vzduchu a pak mi ho tam bez zábran vrazil znova, hobloval mě a zrychloval si, jak jemu se to líbilo. Odvážil jsem se na něj podívat. On ten arogantní ksicht měl i u toho hulení. Ovládlo mě takový vzrušení, že se stalo něco neuvěřitelnýho. Celým mým tělem projela obrovská vlna rozkoše a můj tvrdej ocas se v zapnutých kalhotách sám vystříkal. Cítil jsem, jak se mi hromady mrdky vsakujou do slipů a jak se mi v rozkroku rozlejvá mokrá skvrna.
Chtělo se mi řvát blahem, ale Ángel začal hekat, vzepjal se ve všech dostupných svalech a vystříkal mi hubu svou starou mrdkou, určitě to dlouho neměl. Teklo mi to všude, nestačil jsem to všechno spolykat. Olízal jsem mu čuráka do čista, on ho strčil do kalhot a odkráčel tím svým nezaměnitelným krokem, ani se na mě nepodíval. Umývárkou dozněly zvuky jeho těžkejch podrážek a já se naprostým vyčerpáním skácel na zem.
Brácho, já se zamiloval. Ne, to se snad takhle nedá ani říct, já jím byl posednutej. Všechno mě bolelo, ani jsem pořádně stát na nohou nemohl, ale chtěl jsem se za ním plazit v písku přes celý ten dvůr a tam mu objímat kotníky, lízat boty a prosit ho, ať mě vojede. Že mu dám všechno, co bude chtít, snad i ženu a děti, hlavně ať vyndá toho svýho neskutečnýho čuráka a narve mi ho do prdele. Rozepnul jsem si ty mokrý kalhoty a třema rychlýma tahama jsem se znova udělal. Stříkal jsem v tý špíně, na zemi u žlabu na chcaní, opatlanej krví a mrdkou. Jak největší prase, jak nejhorší úchylák. A bylo to nejkrásnější stříkání v mým životě.
Naštěstí mi pak už naskočil rozum a přišel jsem trochu k sobě. Vysprchoval jsem se a našel i nějaký pracovní hadry, takže jsem se převlíknul, ale hned jsem mizel podél zdi k autu, aby mě nikdo neviděl, jak jsem zrychtovanej. Takže jsem ani nevěděl, že na stole v mým kanclu už ležely první lahve s letošním olejem. Kámo, určitě ti už došlo, že tohle ještě nebyl konec.