Jan Aš: Malinkej

Hot Daddy by Chris Redfield

Zazvonil zvonek. Srdce mi začalo divoce bušit. Ze začátku jsem jen cítil jako zesiluje tep a bouchání mělo čím dál kratší intervaly. Jakmile jsem uslyšel zvonění podruhé, moje srdce zrychlilo, jak by se mi chtělo vyrvat z prsou a tep mi šel až do hlavy. Zalilo mě teplo. Pocítil jsem, jak mě ovládá horko, které jemně stoupalo od břicha k mým tvářím. Cítil jsem, že se krev rve do mých dlaní. Na rukou mi naběhly žíly a konečky prstů začaly lehce otékat.

Zvonek zazvonil potřetí s mnohem větší intenzitou a pozvolným přerušováním. Ovládl mě strach, ale věděl jsem, že musím otevřít. Zvedl jsem se a chvíli stál bos, jenom v trenýrkách. V těch mých oblíbených, které jsem si kdysi koupil v Polsku na výletě. Měly světle modrou barvu a perfektně vystihovaly můj oblý zadek. Vzápětí jsem si sáhl na hruď, abych zjistil, jestli vůbec ještě něco na sobě mám. Ulevilo se mi, když jsem si nahmatal bílé tílko. Snad takhle můžu uvítat hosta.

Najednou jsem uslyšel prudké bouchnutí do dveří, které mi úplně vyrazilo dech a padl jsem na gauč, z něhož jsem se sotva zvedl.

Pak následovalo zavolání: “Hele, je tam někdo?”

Onen hlas byl rázný a nízký. Pro mé uši docela zvučný a mužný. Nechtěl jsem dělat ostudu, tak jsem se zmohl na jednu větu a slabě zakřičel: “Už jdu.”

Znělo to jako vzlyknutí toulavého psa, do kterého někdo omylem praštil. Jenže já jsem navíc neměl. Úplně mi vyschla pusa. Cítil jsem houbu, která ještě bobtná a brání mi i spolknout svou lepkavou slinu.

Zvonek zazvonil počtvrté a já se vzpamatoval a odpochodoval jsem směrem ke vchodovým dveřím. Byl jsem z toho celý nesvůj a cítil jsem se jako ve výhni. Snad mi z toho nenaběhla rudá barva na tváře. Mohlo by to v tomto ohledu odhalit mou nezkušenost. Teď jsem stál u dveří a jemně spolkl slinu, až mi zabušilo v uších.

Položil jsem pevně ruku na kliku a zmáčkl. Ovládlo mě ještě větší horko než před tím, což muselo být patrné, protože mi vyrazil na čele pot. Dveře jsem ještě úplně neotevřel. Otřel jsem si kapky potu druhou rukou a svou levou jsem postupně otevíral až do chvíle, když jsem zpozoroval vztyčenou postavu dospělého, pohledného muže, který vypadal, že by tam čekal věky.

Udělal krok vpřed a jakmile mu paprsek světla padl na obličej, zpozoroval jsem ostré, mužné rysy, široká ústa a okouzlující zelené oči, které teď na mě pronikavě koukaly. Proud tepla zalil můj rozkrok a ucítil jsem pozvolný, nekontrolovatelný pohyb. V tu chvíli jsem si uvědomil, že vítám svého hosta v podstatě jen v spodním prádle a reakci mého těla může snadno zpozorovat. Proto jsem rychle uskočil, abych ho svobodně pustil dovnitř.

Host za sebou zabouchl dveře a řekl: “Vidím hochu, že jsi na mě celý natěšený, tak nevím, proč jsem musel tak dlouho čekat?”

Na pár vteřin mi zase vyrazilo dech, a než jsem stačil něco odpovědět, host dodal: “Jsi nějaký rozpálený, tvářičky ti jenom hoří. To já tě tak nažhavil, nebo tu máš jenom horko?”

Přiznám, že mě to docela zarazilo a nechápal jsem, co tím horkem myslí.

Odvážil jsem se a řekl: “No, už se tady od jara netopí, tak se to tu asi nějak vyhřálo během dne”.

Jen zavrtěl hlavou, zvedl pravou ruku a prstem ukázal směrem ke kuchyni.

No jo, já zapomněl!

A běžel jsem vypnout konvici, kterou jsem postavil na čaj před jeho příchodem. Nějak mě to jeho zvonění zaměstnalo natolik, že jsem na vodu úplně zapomněl. Konvice mezitím stihla vyfoukat oblaka páry, která se nesla pokojem.

Proto to horko všude kolem! Proto mi vyrazilo pot na čelo! A já blbec jsem myslel, že je to vše tím stresem. Najednou jsem se vzpamatoval a nachystal jsem dva hrnky na čaj, aniž bych se hosta zeptal, jestli si dá něco k pití. Neptal jsem se, jestli sladí. Neptal jsem se ani na čaj. Hodil jsem sáčky černého čaje a zalil vodou.

„Tak, cos pro mě připravil, hmm?“ ozval se hlas z obýváku.

Zase jsem na chvíli ztuhl. Napočítal jsem do deseti, nadechl jsem se a zakřičel: „Už nesu čaj.”

Popadl jsem oba hrnky a nasměroval do pokoje. Můj host se už pohodlně uvelebil na gauči. Jednu nohu si přitiskl k druhé noze, opřel levé rameno o opěradlo a pravou rukou se hladil po pravém stehnu. Zíral na mě pronikavě, když jsem donášel čaj ke stolu. Odložil jsem oba hrnky a posadil jsem se v protilehlém křesle.

Podíval jsem se mu hluboce do očí, do zelných očí, které ze mě nespouštěl. Pravou rukou si pořád hladil své svalnaté stehno, které bylo dobře vyexponované v uplých černých teplácích. Z jeho bílého polo trička se mu skrz rozepnuté knoflíky rvaly ven nabušené prsní svaly. Byla to hezká podívaná. Náhle jsem si všiml, že pohyb jeho ruky nabírá na intenzitě a sjíždí čím dál blíž k tříslu. V tu chvíli jsem prudce polkl a snad to bylo v takovém tichu i slyšet, protože host promluvil.

“Tak co, proč jsi tak potichu? Nelíbím se ti? Vždyť jsem přišel, jak jsi chtěl.”

“Jo, jasně. Jsem rád, že jsi dorazil,” a po chvíli jsem dodal: “vlastně jsem trochu nervózní, protože jsem to takhle nikdy dřív neudělal.”

“ Ha, ha, vážně? Asi jenom vtipkuješ!” zasmál se host.

Mlčel jsem.

“ Pohledný mladík jako ty by si měl jenom užívat,” řekl se zářivým úsměvem.

“ Tak doufám, že si to dnes užiju,” nezněl jsem moc sebejistě.

“ Žádné obavy, nejsem tady, abych tě zklamal,” zasmál se a natáhl se pro čaj.

Host si dal hluboký lok. Já v tu chvíli taky sáhl pro čaj, který byl ještě docela horký, a proto jsem se ho snažil cucat pomalu. Jenže u toho cucání jsem vydával divný zvuk, který zase pobavil mého hosta.

“To je roztomilé, když takhle piješ čaj,” usmál se a pokračoval: “ je to takové trochu dětské. Kolik vlastně měříš, kluku?”

“Jako jak měřím?” odsekl jsem, protože mě jeho otázka znervóznila.

“No, jak si vysoký přece?” díval se na mě se zalíbením.

“Aha, jako výška! No… málo, tak 165 centimetrů.”

“Roztomile se červenáš a přitom malinkatej,” na chvíli se zarazil a pak pokračoval: ”Jóóó, malinkej…, malinkej. Budu ti říkat Malinkej."

“Malinkej? Hmm… to by asi šlo. A jak Ti mám říkat já?”

“Jsem Bohumil, ale klidně mi říkej taťko,” široce se na mě usmál.

“Dobře Bohu… tedy taťko. Ty zas měříš o dost víc, co?”

“Skoro dva metry, nelíbí?” zašklebil se.

Ale líbí, špitnul jsem spíš jen v duchu a sáhl pro hrnek s čajem.

Bohumil mě chvíli pozoroval. Měl krátké blond vlasy, hezké svalnaté ruce, kde se mu výrazně rýsovaly bicáky a stehna, dlouhá a svalnatá jako u fotbalisty. Nebyl silnější, byl takový akorát jako atlet. To mě na něm nejvíc vzrušovalo. A ještě k tomu ty jeho zelené oči. To není běžné – blonďák se zelenýma očima.

Mělo to své kouzlo, které mě přitahovalo a začalo se znovu postupně projevovat mezi nohama. Cítil jsem, že jsou mi trenky čím dál těsnější, tak jsem se zkusil otočit k hostovi bokem, aby si těch boulí nevšiml. Ale jemu nic neuniklo a jen se usmíval.

Vrátil se ke svému rozkroku, který začal hladit ještě s větší intenzitou. Patrně čekal, co udělám, ale tentokrát mi proběhl mráz po zádech a odložil jsem hrnek, který jsem ještě držel v levé ruce. V tu chvíli sklonil se i Bohumil, jako by si chtěl dát čaj, ale místo toho pevně chytil mou dlaň.

Zkusil jsem s ní cuknout, ale host nepovoloval. Naopak, ještě pevněji ji sevřel ve své dlani, která byla příjemná, mužná a mnohem větší od moje. Podívali jsme si oba hluboce do očí a Bohumil promluvil.

“Neboj se, Malinkej. Nekousnu tě. Aspoň ještě ne teď,” culil se na mě.

Přitáhl mě k sobě.

“Pojď blíž, ať si tě konečně můžu prohlídnout zblízka. Líbíš se mi, víš to, hochu?”

“Jo,” hořely mi tváře částečně vzrušením a částečně nervozitou.

“Snad se mě nebojíš, když jsi mě pustil dovnitř, viď?”

“Je to všechno pro mě nové,” zůstával jsem dál nejistý.

V tu chvíli mě k sobě energicky přimáčkl. Padl jsem mu rovnou do náruče a pocítil jeho vlhké rty na svých. Asi jsem tu vlhkost postřehl ještě tam dole a byl jsem se celý rozžhavený. Krev mi teď nabíhala do mého malinkatého údu. Bohumilovu objetí jsem se vůbec nebránil. Scházelo mi to jak sůl, po mém předchozím nepříliš vášnivém vztahu.

Konečně jsem se uvolnil, začal jsem ho jemně líbat. Bohumil mě vzal za stehna a posadil si mě na klín. Moc mě to vzrušilo, jak byl schopný mě bez problému zvednout. Host začal jemně sklouzávat pusou k mému krku postupně ke klíční kosti, a přitom jeho pravá ruka putovalo k mým trenýrkám. Byl jsem hodně nadrbaný a cítil jsem, jak se mi uvolňují svaly. Prahnul jsem po tom, aby se ke mně konečně dostal a začal mě lízat, všude tam, kde jsem to nezažil s přítelem.

“Pojď do mě, taťko,” vykřikl jsem najednou, “chci být celý tvůj!”

Bohumil se mi jen vzrušeně podíval do očí, jak by na takový pokyn čekal. Odhodil mě na záda a strhl ze mě trenky. Pevně sevřel můj penis a začal jemně sjíždět dolu a nahoru. Cítil jsem se báječně a nemohl jsem se dočkat, až si ho konečně vezme do pusy, ale schválně mě ještě takhle dráždil nějakých pět minut a pak mi jemně projížděl po uzdičce.

Pociťoval jsem rozkoš a můj žalud už leskl lepkavou tekutinou. Náhle můj pindík začal tvrdnout, když ho nakonec začal kouřit. Byl to neuvěřitelný pocit po tolika měsících. Nechtěl jsem, aby přestával cítil jsem se jako v ráji.

Bohumil se u toho trochu zapotil a stáhl si tričko, čímž mi dál pár vteřin na to, abych se v klidu nadechl. Pak mi jednou rukou dráždil bradavky, a druhou si ho vyndal ven zpoza gumy tepláků. Měl jsem přivřené oči, ale když jeho ztopořený macek byl najednou venku, oči se rozzářily a měl jsem v hlavě jen jednu myšlenku – mít ho v sobě.

Bohumil, jako by mi četl myšlenky, přitáhl mé hýždě k sobě a pozvolna začal jemně přejíždět svým přirozením po mé dírce, která jen prahla po tom, aby do ní někdo něco vrazil. Nejdříve mi začal vášnivě strkat jazyk do pusy a prstem pravé ruky masíroval můj konečník krouživými pohyby.

Hrozně mě to uvolnilo a začal jsem jemně sténat. Můj host hned poznal, co se mi líbí a lehce mi vrazil svůj ukazovák a začal dráždit prostatu, přičemž mě nepřestával líbat. Začalo to se mnou cukat, jako bych už měl být, ale Bohumil zastavil, počkal chvíli a nechal mě v klidu ležet. Hladil mě.

Zhluboka jsem funěl, jako po pěti kilometrovém běhu. Díval se na mě svýma zelnýma očima a hladil hruď rukou. Když můj tep zpomalil, Bohumil flusnul slinou na své péro, pěkně je promazal, aby bylo celé vlhké, pak mi začal cucat zadek, aby byl pěkně připravený.

Moje dírka se sama otevírala dokořán, protože už to dávno neměla. Zase jsem byl v rauši a host využil ten úžasný moment, posadil se pohodlně, rozšířil kolena a zvednul mě nad svůj penis a pozvolna mě na něm posadil. Vniknul do mě bez problému, jakobyjako by strčil nůž do másla. Hezky si mě připravil.

Chytil mě za obě půlky a začal nadzvedávat a zároveň jemně přirážet. Ucítil jsem oheň v celém těle a křičel jsem rozkoší. S každým nárazem mi tvrdl a tvrdl. Koule se stávaly větší a plnější. Cítil jsem, že za chvíli prasknu a Bohumil v tu chvíli zrychlil.

Bylo to neuvěřitelné, protože jsem měl pocit, že jsme jedno, jedno tělo spojené dohromady. Toužil jsem potom, aby ta chvíle trvala věčně, ale už se mi v rozkroku zvedal tlak a nabíhal nejdříve uvnitř mé prostaty a pak postupně vedl koulemi a dále se řítil trubicí. Sperma stříkalo do stran.

Stehno se mi zalilo teplem, penis ještě jemně pulzoval a cákal posledními kapkami. Najednou jsem se vzpamatoval, sáhl si na stehno a nahmátla lepkavou směs. Zvedl jsem hlavu a ocitl jsem se ve svém pokoji. Byla ještě noc, ale už se postupně rozednívalo, protože se nějaké letmé světlo dostávalo dovnitř skrz pootevřené okno.

Odtáhl jsem prudce deku a zjistil, že ležím v louži vlastní mrdky. Hned vedle v posteli oddychoval spolubydlící. Úlevu z vycákání však ihned vystřídal stesk.

“Kam jsi odešel, taťko? Tady tvůj malinkej.”