• Good Guy

HuGo: Štědrý den


Smráká se. Pouliční lampy se rožínají, vánoční výzdoba svítí do noci. Bloumám po ulici, prohlížím si svátečně upravené výkladní skříně. Poslední prodejci kaprů uklízí kádě, zametají šupiny z chodníku a mizí i s autem za rohem. Vzduch voní pryskyřicí a jehličím z neprodaných vánočních stromků opřených o zeď v koutě dřevěné ohrady. Stojím tu proti nim, nikomu nechybíme. Štědrý večer začíná.


Ulice se pomalu vylidňují. Vydávám se na náměstí k ozdobenému vánočnímu stromu. Je to mohutná vysoká jedle s honosnou světelnou výzdobou, která vkusně září do okolí. Vánoční hudba v pozadí dodává místu sváteční atmosféru.


Domů se mi jít ještě nechce, vydávám se z náměstí tou nejosvětlenější ulicí. Všechny obchody a restaurace jsou už zavřené, v jednom zapadlém baru se ale pořád svítí. Vydávám se tam. Otvírám dveře, dýchne na mě teplo s vůní vánočního cukroví. Útulná místnost s několika stolky a barovým pultem, za kterým stojí sympatický mladý barman a s úsměvem mě zdraví.


Objednávám si drink a sedám si ke stolku naproti baru. Rozhlížím se kolem po návštěvnících.

Dvě starší dámy klábosí u kávy. Očividně sem zašly z důvodu, že jinde už bylo zavřeno. V rohu u stolku sedí milenecký pár, drží se za ruce s očima pouze jeden pro druhého a švitoří spolu.

Třetí stolek je prázdný a kolem kulatého stolu vedle popíjí veselá skupina mladých lidí.

U baru sedí dvě kamarádky, které si před večeří přišly dát skleničku vína.


Konečně si všímám taky chlapa, který stojí vedle baru. A snad mě dokonce i pozoruje! Černovlasý, urostlý, stylově střižený plnovous, v rozkroku pěkně tvarovaný. Něco mě na něm přitahuje. Pozorujeme jeden druhého. Jsem rád, že nejsem jediný, kdo je dnes sám.


Povídá si s barmanem zřejmě o mně, protože se oba na mě dívají.


Všímám si něčeho zvláštního, ale neuvědomuji si, co to je. Po chvilce mi dochází, že se mu v tom pěkně tvarovaném rozkroku tvoří na kalhotech viditelný velký tmavý flek. Pozoruji ho a bezděčně se olíznu. Všímá si mě teď už opravdu nápadně, protože se dívá pod pás a vzápětí se na mě usměje. Červenám a nevím kam s očima. Neumím navázat kontakt s cizím mužem. Cítím se trapně.


On však na mě kýve hlavou, abych si k němu přisedl.


Chvilku naoko váhám, jsem přece slušně vychovaný mužský, ale nakonec se zvedám a usedám na barovou stoličku vedle něj.


„Už z tebe chlape teču,“ jde rovnou na věc a culí se na mě víc, než dvojsmyslně.

„To se nedá přehlédnout,“ kontruju.

„Jsem Honza.“

„Já David, těší mě,“ odpovídám.


Dáváme se do řeči a já neustále pozoruji tu zvětšující se skvrnu na kalhotech. Mám chuť k ní přivonět a ochutnat. Ani nevím, co mi Honza povídá, když zaregistruji jeho slova, která mi zašeptá do ucha.


„Pojď tři minuty za mnou,“ zvedá se a odchází.

Je to nekonečné! Nedá se to vydržet. Blbé tři minuty, abychom nebyli úplně nápadní, se mění ve věčnost. Ztěžka dýchám a sleduji hodinky. Nakonec se rozhlédnu a vyrážím za ním.


Čeká na chodbičce, staví se přede mne, bere kolem ramen a bez zaváhání mě líbá. Silný stisk rtů s jazykem hluboko v mých ústech. Chlapsky voní. Otevírá dveře do nějaké malé místnosti, pak je za námi zavírá.


Ztrácím zábrany, rozepínám mu kalhoty a otvírám si cestu k příčině té skvrny, co mě tak láká. Skutečnost předčí mé očekávání. Je naostro a tu mazlavou voňavou šťávu tam má všude. Ještě nikdy jsem neviděl, že by někomu takhle slintal. Teče, jako řeka, leskne se a lepí.


Padám na kolena, olizuju, saju, piju a polykám ten nektar. Jsem jak u vytržení, tolik jsem ho ještě od nikoho neměl. Dráždím jazykem uzdičku. Je tvrdý jako ocel a stále teče a teče, je to nevysychající pramen.


Líbáme se, olizuje mi z obličeje a vousů svou šťávu. Stahuji si kalhoty.


„Šukej mě, chci tu šťávu mít všude.“


Ztopořenou hadicí mi maže okolí díry, líže ji, nasadí žalud a vklouzne dovnitř. Teče tolik, že nepotřebujeme žádné mazání. Cítím jeho šťávu na rtech, ve vousech, pod nosem i v sobě. Stahuji řitní svaly jak jen to jde, abych ho vyždímal do poslední kapky. On teče a teče. Čvachtá ve mně a už mi to čůrkem stéká i po stehnech.


Vylizuje mi díru a znova zasouvá. Přiráží. Zrychluje. Cítím, jak mě plácají jeho naběhlé koule. Každý příraz je jako jízdenka do ráje, díra se mi svírá rozkoší.


Vzápětí cítím, jak mě vyplňuje teplo, které se mi uvnitř šíří. Honza do mě bez uzardění stříká proudy svého semene. Jsem z té slasti tak vzrušený, že se několika rychlými tahy přivedu k orgasmu. Zůstává ve mně dokud mu sám ochabnutím nevyklouzne.


Olizuji mu ochablý, od semene mokrý žalud a jazykem mu čistím rozkrok. Líbáme se. Honza pokleká, jazykem i on uklízí moje semeno, které si zjevně vychutnává.


„Máš vynikající chuť, Davide, mňamka.“


Líbáme se v pevném sevření našich paží. Nechce se nám přestat.


Vracíme se do baru, který je prázdný. Hosté mezitím odešli.


„Už jsem zavřel,“ říká barman s úsměvem na přivítanou.

„Povečeříš s námi, nebo musíš jít domů?“ ptá se mě Honza.

„Nikam nespěchám, ale po večeři už jsem,“ odpovídám a dívám se mu při tom významně do očí.

„A co bys řekl na další porci?” uculuje se barman, “byl by zájem?“

„To by rozhodně byl,“ sjíždím od hlavy k patě jeho pěknou postavu.

“Nejdřív nám něco nalej,” velí Honza a mlsně se usmívá.


Tak to bude ještě zajímavé, říkám si a v rozkroku mi znova tuhne. Ani ve snu by mě nenapadlo, u neprodaných opuštěných vánočních stromků, že strávím tak příjemné vánoční svátky.



300 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše