Úzká lesní cesta se přede mnou konečně otevírá a já sestupuji k říčce, která rychlým, divokým proudem protíná nevelké údolí obklopené starým, dožívajícím lesem.
Odhazuju batoh na zem, beru si do ruky láhev vody a omámeně se blížím k říčnímu korytu. To, co jsem už poměrně dlouho slyšel, se teď ukazuje v plné síle. Nad mou hlavou v divém reji, padá vodní masa ze skalní průrvy.
Živel v ohromujícím množství ztěžka dopadá do kamenité tůňky, která se pění, jako když na nejvyšší otáčky šleháš sníh. Obří cákance vody míří do všech stran, dělá to neskutečný rachot, ale je to omamné. Vzduch je nasycený čerstvou vlhkostí, korunami stromů sem občas zavítá i nějaký ten paprsek.
Jsem okouzlený a dojatý zároveň. Ta energie! Ta síla! Ta moc! Vodopád dává líné vodě tam nahoře nový náboj, rychlost, jiskru a neskutečnou dravost. Tady dole je to opravdu už zase mocný živel, který nezná překážek a jde si nesmlouvavě za svým.
Je to tak inspirativní. Zhluboka dýchám a cítím se, jak na nějakém lesním mejdanu, zfetovaný vzduchem nadupaným vodní energií. Vysoká vlhkost hladí všechny moje sliznice, každý můj nádech je teď tak příjemný. Moje tělo si užívá všechny ty záporné ionty vytvořené padající vodou, je to nervový balzám. Cítím, jak se uklidňuji a najednou už nevím nic o strastech kilometrů cesty, která předcházela.
Zouvám si boty a sundavám zpocené ponožky. Chci si zchladit uchozené nohy, ale těsně před vstupem do studeného proudu mě napadá, že nejlepší bude svléknout se do naha. Rozhlížím se kolem sebe, jestli nejsou v okolí nezvaní pozorovatelé, ale zdá se, že jsem sám. Už se dlouho nerozmýšlím. Dolů jde tričko i kraťasy, pod kterými v létě už nic nenosím.
Ta už tak příjemná chvíle je teď naplněná lehkým vzrušením. Mého nahého těla se dotýká chladivý vánek, který je do velké míry vytvářen divokým proudem vodopádu. Opatrně vstupuji do koryta a nesměle zkouším, jak moc je tok ledový.
Docela ano, ale dá se to snést. Unaveným chodidlům se to hodně líbí. Moje nahota umocňuje nádherného propojení prostoru a času. Připadám si, že spolu s mým oblečením padly všechny hranice mezi mnou, lesem, skalami a vodou. Jsem teď bezpodmínečně součástí všeho, ba co víc, jsem toho centrem, přirozeným středobodem, bez zábran a bez ostychu.
Moje rozpálené, téměř žhnoucí tělo se pozvolna ochlazuje, jdu kousek dál, kde je dno hlubší a hladina mi sahá po kolena. Skláním se a do svých dlaní nabírám další a další křišťálovou vodu, kterou si smáčím hlavu, obličej i tělo. Je to sice šíleně studené, ale naprosto očistné. Mizí nejen únava z cesty, ale zázračná horská bystřina rozpouští i stres a psychickou nepohodu posledních dnů. Možná i měsíců a let.
Moje vnitřní rovnováha se obnovuje, cítím harmonii a dokonce cosi jako světlo universa, jenž prostupují mým nahým tělem. Nutí mě to zhluboka a klidně dýchat jiskřivý vzduch nadupaný energií vodopádu. Veškerá tmavá energie mě opouští, postupně stéká od hlavy až k nohám a tam, kde se moje tělo noří pod hladinu, odtéká spolu s proudem pryč.
Když se dostane až pod úroveň mého pasu, cítím jemné brnění mezi nohama. Zaměřuji se na ten pocit a vnímám, jak je moje přirození zaplavováno příjemným světlem, teplem a láskou. Chvíli si myslím, že to mezi větvemi pronikl kousek slunce a září mi přímo na něj, ale není tomu tak. Cítím počínající vzrušení. Začíná nabývat na objemu i velikosti. Velmi pozvolna tvrdnu.
Nejdřív přichází úlek a ohromná vlna studu. Copak tady můžu stát s tvrdým?! Vyděšeně se rozhlížím a snažím se svou erekci, která je nyní už velmi intenzivní, potlačit, ale to absolutně není možné. Stromy však nic nenamítají, ani říčka se nezdá být rozhořčená. Větřík se mi do něj zlehka opírá, což vzrušení jen umocňuje. Jako by mi všechno chtělo říct: “Uvolni se, jsi tu v bezpečí a klidně ať ti stojí, to je v pořádku.”
Nechávám tomu tedy volný průběh a tím se spouští masivní, extatická vlna vzrušení, s níž se ten můj staví do absolutního pozoru a nabývá neobvykle velkých rozměrů. Ještě nikdy v životě jsem ho neviděl takhle napumpovaného. Tak velkého a tak macatého.
Stále ve mně zůstávají zbytky studu a ostychu, ale je mi tak příjemně, když tu stojím po kolena v bystřině se svou olbřímí erekcí. Snad bych řekl i hrdě. Ještě se párkrát rozpačitě rozhlédnu, ale radost a vzrušení vítězí. Užívám si opojné pocity, zřetelně cítím, kolik hezkého a příjemného mnou právě teď prochází.
Vítězoslavně se dívám do korun, které jemně švitoří a mám neodbytný pocit, že mi les chce něco říct. Ano, teď to vnímám úplně zřetelně. Les mě má rád! Les mi fandí!
Oči se mi zalévají slzami dojetí, to propojení všeho je tak silné. Ruce letí do vzpažení, propínám se v bedrech, abych víc vystavil svůj už tak úporně trčící úd, cítím tolik síly, jsem přijatý a zároveň tolik roztoužený, jak tady do mě pronikla láska snad celého vesmíru.
A pak ho na vteřinku, na kratičký mikrookamžik zahlédnu mezi kmeny. Někdo jde! V tom mém rozpoložení jsem úplně zapomněl na okolí, ze kterého kdykoliv, kdokoliv může vstoupit do mé lesní orgastické meditace. Normálně bych se lekl a snažil se urychleně dostat ke svému oblečení, stydlivě ukrývaje svoje roztoužené mužství.
Ne však teď. Jsem tak opojený a možná i trochu omámený, že strach a stud zde najednou nemají místo. Jsem jako Adam v ráji, bez zábran, bázně a hany, sám ve své přirozenosti a ve spojení s božími silami. Zvědavě hledám příchozího, který mě možná chvilku pozoroval a vyděšen tou intimní scenérií se bude snažit dostat rychle pryč.
Tak nebude! Mladý muž s modrým batohem, ledabyle zakleslém na jednom rameni, vystupuje z přítmí lesa a pomalu se blíží na břeh říčky. Zvědavě si mě prohlíží. Vůbec se nestydí. Neodvrací tvář, jak bych čekal. Nedělá, že se nic neděje. Směle se mi dívá do očí a pak zase níž, kde se stále tyčím, vzrušením nedočkavý.
Je hezký a zároveň tak klidný, že mě to šokuje. Pokládá batoh na zem. Stojí. Díváme se na sebe. Snažím se o úsměv, ale pak raději sotva postřehnutelným pohybem ruky naznačím, aby šel za mnou.
Pomalu se svléká. Moje extatická erekce se ještě více prohlubuje, když mému mužství, dřív než mě, dochází, že se tu děje něco, kdy brzy přijde ke slovu další vzrušení a rozkoš.
On je už nahý a pomalu noří svoje chodidla do vody. Díváme se přitom na sebe. Nebyl bych to chlap, kdybych se úplně prvním pohledem nezaměřil na to, jak je obdařený. To je náš animální instinkt. S tím se nedá nic dělat. Líbí se mi. A nejen ten jeho dole, ale on celý.
Připadá mi, že jsem na něho čekal celý život. Že v tomhle lese bloudíme už roky, celá desetiletí a vzájemně se míjíme po desítkách cest, obklopeni tisícem stromů. A možná konečně teď přichází ta pravá chvíle, kdy jsme oba připraveni se potkat.
Líbí se mi, jak je sebejistý. Blíží se ke mně a jen slabá rozechvělost zvědavého očekávání se mě snaží vyvést z rovnováhy a harmonie. Marně. I já jsem si jistý. Tohle chci. Právě teď a tady. Nic lepšího mě nemohlo potkat.
Už jen půlkrok a jeho žhavé, vedrem rozpálené tělo se tiskne na mé. Lomcuje se mnou neskutečná vlna vzrušení, až se mi podlomí kolena. Není možné jinak, než spojit se v objetí a ochutnat naše ústa a jazyky.
Je to on! Po prvních vteřinách líbání tohle prostě víš. Poznáš pravého od nepravého. Jako když sbíráš hřiby a natrefíš na hořčák. Tenhle je pravák. Chutná mi. Voní mi. Vyvolává ve mě touhy a chtíče. Cítím jak se k mému tvrdému přidává jeho, tam někde dole, kam přes objetí není vidět.
Jeho jemné, ale při tom vášnivé polibky, mě přivádějí k šílenství. Kdy mě kdo takhle líbal? Naše ústa jsou neoddělitelně přisátá k sobě a já zřetelně vím, že z mojí hlavy zmizely všechny myšlenky. Vystřeluje mě to dimenzí, které jsou vyhrazeny pouze zamilovaným.
Jestli už předtím jsem byl vzrušený do nepříčetna, tak teď mnou erotické napětí hází vesmírným nekonečnem, z jednoho obloukou ležaté osmičky na druhý. Nedá se to slovy popsat, protože to v podstatě nejde snad ani v lidském těle zažít. Mocně mi v něm cuká a vytékají z něho provazce touhy, jaké jsem ještě nikdy nezažil.
Pak se mě tam dole dotkne, přejede mi po něm, pohladí mi ho, i ty dvě nalité pod ním, co v pytlíku nedočkavě poskakují jako jojo. Chce se mi řvát slastí! Po jednom jediném pohlazení! Hlasitě zasténám a utěšuju se, že snad řev vodopádu můj výlev zastřel. On se lehce pousměje a sladce se mi dívá do očí. Mám pocit, že se známe staletí.
Nedočkavě hladím jeho pevný, boubelatý zadek. Sametový na dotek, stejně jako celý on. Ještě pár vášnivě žhavých polibků, potom se pomalu sesune do podřepu a mě je jasné, že přichází další neskutečná fáze našeho lesního setkání. Něžně si mě bere do lačně vlhkých úst. Ze studené vody už by mi dávno měla být zima, ale opak je pravdou.
Jsem rozpálený a roztoužený, chci to všechno výrazně urychlit, ale kouzlo okamžiku mi nedovolí, abych mocnými přírazy znásobil rozkoš, kterou mi právě poskytuje svou nebeskou kuřbou. Levou rukou se zlehka drží mého stehna, zatímco pravá mě drží za koule a hrana dlaně jemně tlačí na kořen a hráz.
Takhle to mám nejradši, jak to může vědět?
Každý jeho pohyb produkuje nezměrnou slast, která lomcuje mým vyburcovaným tělem od špiček nohou až po konečky vlasů a zpátky. Mám pocit, že už ani chvilku nevydržím stát, celý se třesu a moje vzdychání už nedokáže zakrýt ani bouřlivá padající voda. Dělá to fantasticky a já mám pocit, že prasknu.
Cuká mi v něm a pulzuje, jakoby chtěl rozbít všechna fyzická omezení a ještě více narůst a zvětšit se, což už prostě nejde. On se mi na moment zezdola podívá do očí a já ho vděčností hladím ve vlasech.
“Nepřestávej, děláš to božsky,” chce se mi říct, ale kromě další várky vzdechů a pohekávání se na nic jiného nezmůžu.
Slastná muka způsobená neustávajícím drážděním jeho nadmíru šikovným jazykem, ale mají konečně ustat. Jsem už těsně před bodem varu, stojím před branami jednoho ze zázraku stvoření. Chci vděčně poděkovat někomu tam nahoře, že vymyslel něco tak úžasného jako je udělání se. Na to ale už není čas.
Protože to na mě jde. Myslím, že se celý rozsypu, protože orgasmická vlna se sbírá velmi pozvolna a až trýznivě pomaloučku postupuje mým do nepříčetna vydrážděným mužstvím. Jsem celý bez sebe, třesu se a nedočkavě čekám na jeho poslední přisání, které spustí kaskádu výstřiků.
On se na mě znovu podívá a s mírně pobaveným úsměvem, spokojený se svým dokonalým výkonem, zpomalí tempo svých slastných aktivit. Mám pocit, že na místě umřu, protože nástup orgasmu se o několik nepatrných chvilek opožďuje, což ve vesmírném měřítku vůbec nic neznamená, zato pro mě je to mučení galaktických rozměrů hodné k přísnému potrestání před haagským soudním tribunálem.
A pak se konečně dočkám! Z těla vydrážděného do nepříčetna vylétávají první cákance. Výstřiky střídají výkřiky a naopak. Musím se ho držet za ramena, která svírám tak silně, až se mu na nich udělají červené fleky. Prožívám nejlepší stříkání v celém mém životě, orgasmické vlny jsou tak intenzivní, že nevnímám už vůbec nic a opustiv lesní vodopád se vznáším ve sférách, kde není strach ani bolest.
Bílé stříkance odplouvají kamsi k dalekým mořím, ale on zůstává. Chvíli trvá, než ho zase začnu vnímat. Je zapotřebí několik sladkých polibků, abych se vrátil do přítomného okamžiku.
Vím, že mu to chci oplatit a udělat ho stejně tak krásně jako on mě, ale teď ještě nejsem schopný. Pomalu vystupujeme z vody a já se blaženě otáčím směrem k vodopádu, plný vděku a díků. Trochu smutný, že tenhle naprosto unikátní zážitek se už nikdy nebude opakovat, ale s radostnou jistotou, že přijdou jiné.
Líbila se Ti povídka? Dej lajk nebo ji sdílej. Chceš náš blog podpořit? Zvaž dobrovolný příspěvek. Díky!
Comments