top of page
  • Obrázek autoraGood Guy

Adam Šindler: Velikonoční komise


“Dobrý den přejeme, my jsme z Velikonoční komise a kontrolujeme vaši přípravu na svátky.”


Stojím v napůl otevřených dveřích a zaraženě se dívám na chlapa s ženskou. Ona vypadá tak trochu jako svědek Jehovův a on trochu jako pobuda, co je rád, že mluvíte česky a potřebuje pár chybějících drobných, aby měl na lístek domů. Ovšem přátelsky se usmívají, on má v ruce nějaké desky, ona malý kompakt na focení. 


“Vůbec nechápu, promiňte,” tvářím se napůl zmateně a napůl pobouřeně. 


Co mě otravují, když mám vzadu rozhoněno! Proč já vůl šel vlastně otevřít? Někdo zazvoní a já hned poslušně běžím a zanedbávám přitom své potřeby! A že moje potřeba je sakra tvrdá a sakra akutní! 


“Jen se u vás porozhlédneme, hned zase půjdeme,” švitoří ona. 


“Pořád nechápu, jdete vyměnit ten vodoměr?” vzpomínám, že něco o vodě psali na obecní nástěnce před nádražím. 


“Ne, ne, to jste špatně pochopil,” natřásá se paní, “obec se přihlásila do soutěže o Velikonoční vejce roku a zastupitelstvo schválilo zřízení naší komise.”


Vejce! Komise! Soutěž! Co? 


“My obcházíme baráky a dokumentujeme stupeň příprav, aby bylo všechno podchycené, než přijde porota hodnotit ta vejce,” přidává on. Celkem sympaťák nakonec.


“Chcete mi říct, že jdete zkontrolovat velikonoční výzdobu baráku?” nestačím se divit. 


Asi jsem usnul a probudil se v nějakým špatným vtipu. 


“Ano, výborně to chápete,” častuje mě neukončitelným úsměvem, “můžeme se k vám podívat?”


“Děláte si srandu? Vlezete mi do baráku? No to ani náhodou!”


“Chápeme vaše rozladění, ale nebojte se, já jsem Oldřich a tohle je Božena a máme identifikační kartičky vystavené obecním úřadem,” mává mi před nosem nějakou kartičkou. 


“Víte,” Božena se divně zatváří, “zastupitelstvo také schválilo, že kdo nebude spolupracovat, nedostane lístky na hlavní soutěžní program a večerní slavnost… To byste přece nechtěl, že?”


“Nezdržíme vás dlouho, rychle to zkoukneme, dáme doporučení a mizíme,” tlačí se Oldřich do dveří. 


Já převálcován despotickými rozhodnutími našich zastupitelů a pod tíhou osobního nátlaku jejich Velikonoční komise rezignuji na svou pozici ve dveřích a ustupuji. Je tohle ještě vůbec demokracie? 


“Ano, už to vidím,” Božena rentgenuje místnost a diktuje, “dvakrát rychlené narcisky za oknem, váza s kočičkami jedenkrát, ošatka s mazancem jedenkrát … hmm … voní hezky! To pekla paní?” 


“Pekl jsem sám, nemám paní.”


Chvilku přemýšlím, jestli jim nabídnout na ochutnání, ale v tom mi dochází čiročirá hrůza! Oldřich akorát leze z obýváku! Do hajzlu! Řeším tady mazanec a mezitím mi vetřelec vleze do zakázaný zóny, kde mám na obří televizi stoplý porno!


Vyděšeně zrudnu a snažím se uchlácholit domněnkou, že třeba mezitím už naskočil spořič obrazovky. 


Zkoumavě se dívám Oldřichovi do tváře, ale zdá se, že vypadá celkem nezaujatě. 


“No co je tohle?” slyším jisté znepokojení v Oldřichově hlase, “vejce barvená OVO barvami a oblepená obtisky?! To se ještě prodává?”


“Nerada to říkám, ale tohle byste měl ještě přehodnotit,” přidává se Božena ke kritice mých nabarvených vajíček. 


Těkám z jednoho na druhého a mám pocit, že si ze mě dělají akorát tak prdel. Proč já jim chodil otvírat. Teď budu mít úřední záznam od Velikonoční komise! No ale dostanu ty lístky ne?


Snad by to mohla zachránit včasně podaná dávka slivovice! 


“Tak si dáme panáka ne? Když jsou ty svátky!” navrhuji a snažím se o rozverný, až skotačivý tón. 


“Pro mě jistě ne,” Božena cudně sklápí zraky. 


“Božka, můžeš jít zatím k Príglům, já to tady pánovi už vysvětlím,” dodává Oldřich.


Jsem celkem rád, že ta komisní paní s foťákem ustupuje, třeba to tady s tím fešákem nějak zkoulím. 


“A! Ta je dobrá!” komentuje slivku, co jsme do sebe akorát kopli. 

“Díky, tátova!”


Rozlévám další rundu, když vidím, že mu chutná. Kuju železo dokud je žhavé.


“No, pane Beneši, myslím, že byste dneska mohl při troše dobré vůle projít, ale s těma vejcema se musí něco udělat,” vypadá to, že se snaží být vstřícný. 


“A co myslíte?” 


“Vyprázdnit!”


Nevím, jestli jsem už omámený alkoholem nebo vyčerpaný z celé této kontroly, ale připadá mi, a vůbec tomu nerozumím, že mě Olda hladí přes tepláky v rozkroku. Jo, přímo tam! Přesně v těch místech. 


Zadívám se dolů a vážně! Jeho ruka intenzivně hladí teplákovinu v místech, která už vážně dlouho nikdo nepohladil. 


Vracím svůj pohled nahoru, do jeho očí. Najednou už to není velikonoční komisař, ale úplně normální, nadrženej týpek. 


Nic neříkám, on nic neříká. On stále hladí a já stále držím. Jak by taky ne, když je to tak příjemné a akorát začalo příjemné pnutí. 


Jeho ruka na nic nečeká a zajede pod gumu tepláků. Jsem tam naostro, takže to má jednodušší. Jak mě vyrušili u honění, trenky zůstaly na gauči a tepláky jsem si natáhnul ve spěchu. 


“Hm, narazil jsem na vejce, takže bych je měl zkontrolovat!” hlásí Olda. 

“To bys měl,” souhlasím a opírám se zády o kuchyňský bar, kde jsme si dali panáka. 


Nejdřív šátrá pod teplákama, hladí mi koule a potěžkává. Péro mám už tuhé. Pak jde na bobek a stahuje mi to dolů. Péro mu roste před obličejem. Hezky ho hladí a dál se zaměřuje na koule. 


“Vejce XL,” koukám. Potěžkává mi varlata, hladí je a jemně mne. 


“Hezky oholený, to bych měl dát do záznamu,” pokračuje v hodnocení. 


Usmívám se, ocas už totálně tvrdý a nadrženost maximální. 


Olda se naklání ještě blíž a olizuje je jazykem: “Chuťově taky vyhovující.”


A znova mi je hladí a šmajchluje celý pytel. 


Přesouvám se na židli, kde pohodlně roztahuju nohy, abych nechal vyniknout své tvrdé mužství a dávám pokyn Oldovi, aby se šel činit. 


Olda si ještě chvíli hraje s mýma koulema, ale už záhy přechází k olizování mého tuhého klacku, aby ho vzápětí vzal do pusy. 


“Áááaa, takovou kontrolu si nechám líbit,” jemnými přírazy ho vybízím ke zrychlení tempa.


Olda chápe a snaží se. Saje, cucá a olizuje mi ho, pořádně sliní a je to božské.


“Hulíš skvěle,” chválím ho.


Drží mě přitom za pytel a hladí mi koule. Do toho mě snaživě a se zápalem kouří. Ještě, že mi vlezl do toho obýváku! 


Moje péro je našponované k prasknutí a Olda poctivě hulí, až mu tváře zčervenaly. Občas zvednutým zrakem sleduje, jak se mi to líbí a mě se to líbí až moc, tak je spokojený. 


Jenže to už se koule přitahují k tělu a gradující vzrušení dává znát, že Oldovi se brzo zaplní pusa. Ve vejcích to vře a rozkrok generuje vlnu rozkoše, která se pomalu zvedá a hodlá se proměnit v cunami. 


Vstávám, beru Oldu pod bradou a pravačkou ještě dvakrát, třikrát pohoním a … už to jde. 


S pokrčenýma nohama v kolenou a staženými půlkami se prohýbám do luku a cákám Oldovi na pusu a do obličeje. Něco si nechává vystříkat na jazyk, ale nepolyká, jen si užívá chuť mrdky na svých rtech. 


Extáze mnou cloumá o to víc, když vidím, jak pokorně a s chutí přijímá moje semeno. Je teď tak roztomilý. 


Ještě poslední zacukání ocasu a blaženě se chvěju, jak hezký to je. Skláním se k Oldovi a slíbávám z jeho rtů svou mrdku. On mě do toho začne líbat a všechno se to smísí v jednom vášnivým polibku. 


Pak vstává, rukou si otře zbytky spermatu ze rtů a říká: “Myslím že, komise tě nedoporučí a budu muset ještě přijít.”


“Rozhodnutí komise plně respektuji.” 


A už teď se těším, až mi komisař Olda přijde zkontrolovat vejce.


      



242 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comentarios


bottom of page