Honění
“Udělej si to levou, máš to jako od cizího,” napůl vtipkuje Luky.
Bohužel to z druhý půlky myslí vážně. Prostě na mě kašle. Je mu úplně jedno, že tady v naší posteli ležím vedle něho nahatej a roztouženej, ztvrdlej až hrůza a akutně potřebuju, aby mě můj partner v týhle kritický chvíli podpořil, nejlíp přičinlivou kuřbou nebo tak něčím.
“Aspoň trochu pokouřit…” škemrám jako malej parchant a ze žaludu palcem otírám lepkavý kapky, “koukej, už taky brečí.”
“Nemůžu, mám opar,” ani se neodlepí od displeje mobilu.
Jakej opar? Ten jsem na něm neviděl kolik let! Prostě kecá!
“Tak mi ho aspoň vyhoň,” nenechám se odbýt a přitahuju jeho pravou ruku k mýmu rozkroku, až se dotkne koulí.
“Ty se naotravuješ,” neochotně odkládá mobil, převalí se na bok a vezme mi ho do dlaně.
Vrtím se blahem, konečně aspoň trochu něčeho příjemnýho. Propínám se v bedrech a jdu jeho ruce vstříc, ocas se prokrvuje na maximum a chtivě trčí. Jde mu to dobře, umí to se mnou už za ty roky. Jen kdyby to bylo častějc než jednou za kvartál …
“Mě už bolí ruka, dodělej se sám,” přestává snad dřív, než vůbec začal.
Bože ten je protivnej!
Pustím do dlaně trochu slin a dodělávám se sám. Ach jo, je to tak ponižující loudit sex, trochu něhy a pozornosti, doma, na svým partnerovi. Co by za to jinej dal, užít si s tak pěkným ocasem, jakýho mám já?
Naštěstí jsem rychle, fakt jsem to už potřeboval. Párkrát zafuním a stříkám na břicho.
Nedovolím si moc hekat, aby mě neobvinil, že tam dělám rámus, když on se chce dívat určitě na něco důležitýho.
Ani se na mě nepodívá, vůbec nic to s ním nedělá! Kdyby se vedle mě vycákal on, nedalo by mi to, abych si nechtěl užít s ním, ale to jsem tady asi jedinej. To jsme dopadli! Osm let spolu a společnej sex v troskách.
Jdu otráveně do sprchy a ani nemám radost ze svýho udělání, místo příjemna rozpačito až nasrano. Neveselo, truchlivo. Za trochu lásky, šel bych světa kraj. Ach jo, jakmile začnu v hlavě lovit klasiky, dostávám se do tesknivýho rozpoložení.
Smejvám ze svýho pěknýho břicha bílý cákance a pozoruju, jak sražený mizej v odpadu. Některý se ještě na chvíli zachytěj o mřížku, ale nakonec stejně všichni zmizej v potrubí. Není to smutný? Takovej konec? A přitom je mrdka to nejcennější, co chlap dokáže vyprodukovat.
Vracím se nahej z koupelny, v ruce osušku a za pochodu si ještě utírám vlasy. Jen se na chvíli zastavím v chodbě, slyším z ložnice nějaký hekání. Co tam jako dělá? Blížím se k pootevřeným dveřím a zírám jako tele na vrata.
Luky sjíždí nějaký porno na mobilu, z trenek vytáhnutý péro a honí!
No tak hlavně, že neměl před chvílí náladu!
“Co se to tu děje?” vcházím dovnitř a plácnu sebou na postel.
On nic. Ignorace. Honí dál.
“Můžu ti pomoct?” hladím ho po stehně a hlavou se blížím k jeho nadrženýmu klacku.
“Necháš mě chvíli na pokoji?” odstrkuje mě.
“No tak hlavně, žes neměl před chvílí náladu a strašně tě bolela ruka!” mám toho už dost a začínám se vztekat.
“Neměl a teď už mám,” pouští si porno víc nahlas a s předstíraným zaujetím soustředěně zpracovává svůj tuhej kolík.
“Ty seš takovej hajzl, Luky!” vybuchuju, prostě to už nedávám. Cejtím se tak poníženej a bezcennej, až se mi z toho chce zvracet.
“Prosím?” je chladnej a šedivej jak ocelová deska.
“Dělá ti dobře mě šikanovat? Líbí se ti, že mi to dáváš sežrat? To už se ti tak hnusím, že na mě nejsi schopnej ani šáhnout? To je takovej problém dát mi občas trochu sexu?” chrlím ze sebe všechno, co mi poslední dobou brázdí hlavou.
“Chceš si vynutit sex, když na něj nemám náladu?” staví se nepřekvapivě na odpor.
“Vidím, že v náladě zrovna jsi,” pokyvuju směrem k jeho péru, který je pořád ještě tvrdý.
“Jo, ale ne na sex s tebou.”
Je to jak studená sprcha. Najednou cejtím, jak je po všem. Všechny moje argumenty najednou utichly a v hlavě mám prázdno. Omotávám si ručník kolem pasu, jdu do kuchyně, beru si cigaretu a otevírám dveře od balkonu.
Řekl to jasně, co? Že už ho prostě nepřitahuju, už se mnou nechce nic mít. To je konec! Nebo není? Já nevím. Je mi špatně od žaludku, všechno se ve mě třese. Je to konec!
Ploužím se zpátky dovnitř a vlastně nevím, co dál.
Luky si akorát otírá ocas od mrdky, telefon hozenej na posteli, zvedá se do koupelny.
“Na co se budeme dívat?” ptá se, když prochází kolem mě.
“To jako vážně? Tady je to na rozchod a ty se chceš dívat na Netflix?”
“Ale prosím tě,” podívá se na mě, jako na šestiletýho kluka, co brečí, že někde ztratil autíčko a plácne mě po zadku.
Tak já nevím, jestli jsem na hlavu já nebo kdo? Tak to není tak vážný? Nevidím naší situaci správně? Všechno moc prožívám? Nebo to vidím správně a jenom Luky je bezcitnej hajzl, co si se mnou jen hraje? Vůbec nevím.
“To už jako spolu nebudeme spát?” dávám se po chvíli váhání znova do diskuze ve dveřích koupelny.
“Moc to dramatizuješ, brouku. Můžeme zkusit trojku,” je hned se vším hotovej.
To mi říká teď a takhle jo? Nikdy jsme se o tom nebavili! Prohlížím si jeho pěkný tělo ve sprchovým koutě, nádhernej vyšpulenej zadek a širokej hrudník a chce se mi brečet. Proč máme bejt spolu, když spolu už vlastně nikdy nebudeme?
Zalejzám do postele a čekám na něho. Je ještě trochu mokrej, nikdy se pořádně neutře. Přitulí se ke mě a dává mi pusu. Bere mě za ruku a díváme se na Kravaťáky a nelítostnej boj s Danielem Hardmanem. Najednou mi to všechno mezi náma připadá zase úplně normální.
Zoe!
“Ahoj, jsem Zoe,” kdosi mi podává ruku ve dveřích našeho bytu.
Luky se půl kroku za ním šklebí, pobavenej, jak mě zase dostal. Dívám se na ty dva příchozí a připadám si, že to já jsem přišel k někomu na návštěvu a ujišťuju se, že jsem pořád v trenkách v předsíni, takže přišli oni. Můj Luky s nějakým Zoe.
Ty vole, není Zoe náhodou ženský jméno? Ustupuju, aby se dostali dovnitř. Takže máme dneska návštěvu! A mě se nic neřeklo, samozřejmě.
Zoe je tak v našem věku, je hubenej, vysokej, nosatej. Typologicky adept na velký péro, prolítne mi hlavou. V obličeji vypadá sympaticky, ale nelíbí se mi. Má takovej zvláštní pohled.
“Zoe ti ukáže, jak se zlepšit v kouření,” pronese Luky a já nevím, jestli mám smát, že je to jako vtip, nebo se nasrat, protože mě opět ponižuje.
Zoe se oplzle šklebí.
To je jako ten na tu trojku, jo? Dělá se mi zle! Luky si prostě dělá absolutně, co se mu zachce a já jsem tady jen počtu. Trojku jsme vůbec neprobrali a už vůbec ne výběr vhodnejch kandidátů.
A já nejsem připravenej, ani psychicky, ani fyzicky. Chtěl jsem si dodělat věci do práce. A vlastně vůbec nevím, jak se taková trojka dělá a co vlastně má Luky v plánu.
Odcházím do kuchyně otevřít flašku a nasypat do misek nějaký oříšky, jestli teda nějaký najdu. Panika je přesně to, co teď prožívám. Mám se jít honem rychle sprchovat nebo se to bude dělat nějak hromadně? A kdo mi bude dělat co? A já komu co? Je Zoe pasiv?
Za zády se objevuje Luky. Objímá mě kolem břicha a pusinkuje na krku.
“Máš radost z návštěvy?” ptá se.
“Měl bych větší, kdybys mi o tom řekl. Co jako teď bude? Ty ho znáš? Kdes k němu přišel?” sypu ze sebe, ale odpovědí se stejně nedočkám.
“Klid, bude to hezký, uvidíš,” šeptá Luky a cejtím z něho nadrženost nejvyššího stupně.
“Jen, abyste na mě nezapomněli,” snažím se vtipkovat, ale ta obava mi přijde naprosto reálná.
Jdeme spolu do obýváku, Luky nese flašku a skleničky a … no tvl! To snad ne!
Z rukou mi padá miska s oříškama, sice se na koberci nerozbije, ale buráky jsou všude.
Snažím se je hned začít sbírat, ale nemůžu odtrhnout oči od výjevu před sebou.
Zoe klečí na sedačce úplně svlečenej s dírou vystrčenou do prostoru. Je hubenej, skoro až kostnatej, ale zadek celkem jde. Díra je krásně hladká a malinká. Mezi nohama mu dolů visí pěknej kousek ocasu a těžký koule v pytli. Měl jsem pravdu, má ho velkýho.
“Kašli na to teď,” bere mi Luky misku z ruky, “vymrdáme ho spolu.”
A už sliní a přejíždí mu palcem levačky po díře, zatímco pravou si rychle rozepíná pásek, aby se osvobodil z čím dál těsnějších džín.
Já čumím jako tele a nevím, co mám dělat.
Luky na mě mávne, ať jdu blíž. Zoe špulí díru, co mu pánev dovolí.
“Pěkně ho Tomovi vyhul,” instruuje Luky a Zoe okamžitě poslechne. Trochu se na gauči pootočí, aby se ke mě dostal a zároveň posune, aby se k němu dostal Luky zezadu.
Ten už mastí svojí kládu, připravenej každou chvíli zasunout.
Já se osměluju, zbavuju se všech věcí na sobě a strkám ho Zoovi do pusy. Péro roste a tloustne, Zoe to dělá dobře, ale trochu moc drsně.
“Nemusíš tak silně,” šeptám a trochu se stydím, že něco chci. Jsem holt citlivej a mám radši něžnější zacházení.
Zoe zmírní sevření a mě se udělá nádherně.
“Jo to je ono, perfektní,” chválím ho a užívám si slastný hulení.
Luky se právě dostal se svým naběhlým pérem dovnitř, Zoe zapomíná na moje kouření, otřese se v základech a zařve, asi jako jelen skolenej jednou ranou přesně na komoru.
Nenechávám se odbejt a znova hledám potěšení jeho jazyka. Zároveň pozoruju, jak ho Luky nabírá na rožeň. Je to strašně zvláštní vidět svýho kluka, jak mrdá někoho jinýho. Koukám se, jak si to užívá a připadá mi divný, že vůbec nežárlím. Vlastně se mi to líbí.
Luky je v rauši, začíná se potit, v zarudlý tváři výraz nekompromisního samce. Zoe kvičí, ale dost ho zaměstnávám svým ocasem, tak je to spíš jen takový hrdelní pazvuk, který mizí někde v žaludku. Já už mám pocit, že brzo budu.
“Pojď mu ho tam vrazit,” Luky odpadává, “už jsem ti ho trochu projel.”
Střídáme se. Díra je žhavá a krásně poddajná. Ještě přidávám trochu mazání a šup ho tam. Zoe se znova mohutně otřese, prohne se a zaječí tak, až se zakucká. Mám totiž tlustší ocas než Luky. Zoe chce vzdychat a sténat, svíjet se a kroutit, ale má smůlu, protože Luky chce taky svou dávku potěšení.
Drží ho pevně za hlavu, aby mu furt někam neuhejbal a já na něm vidím, že je už na hraně.
Mrdám Zoa, jeho díra je rozpálená a rudá. Dávám znova mazání, protože sám to mám rád.
Přidržuju si ho za boky a láduju to do něho, co to dá.
A Luky právě je. Propnutej a zadejchanej svírá svoje péro a drží ho na obličejem Zoa. Aj aj, tady to někdo bude dlouho vymejvat z očí. Luky stříká cákance mrdky do vlasů, očí a jemnýho strniště. Zoe se konečně může cejtit, jako pořádná děvka. Beztak je!
Zoe při extatickým rauši mýho Lukyho a pod dávkama mrdky, který přistály na jeho tváři, usuzuje, že ho už nic lepšího nečeká. Honí se a stříká pod sebe, zatímco já jsem taky se svou jízdou ve finále. Těsný objetí jeho neukojitelnýho otvoru mě dovádí k orgasmu.
Ještě jeden příraz a vím, že ho musím vyndat. Pár tahů rukou a stříkám na jeho rozpálenou díru. Ona ještě celá pulzuje, jakoby si chtěla připomenout, co ještě před vteřinou zažívala. Rozmazávám sperma ocasem po díře a naposledy ho tam strkám, jako poslední vzpomínku.
Jdeme všichni tři do sprchy, líbáme se navzájem. Zdá se, že náš manželskej sex je zachráněnej. Zoa pořád nemám rád, ale bude fajn, když zas přijde.
Comments