• Good Guy

Adam Šindler: Trapasy 4


Varování! Podle skutečných událostí, jak je píše sám život. Četba jen na vlastní nebezpečí. Autor varuje všechny, kteří se v textu poznají. Vím o tobě! :-)


“No ale jak jsi mě odhalil?” nedávám se jen tak lehce.

“To je jednoduché, jakmile ses dlouze podíval na ten prstýnek, bylo to jasné. To heteráci nedělají, ty to nezajímá,” směje se Roman.


Trochu se červenám, že jsem tak průhlednej. Objednávám si další víno, tenhle večer bude ještě zajímavej.


“Radši mi řekni, co tu vlastně děláš?” ptá se.

“No to je jednoduchý,” nadechuju se, “návraty ke kořenům.”


Pokyvuje a chce slyšet víc.


“Narodil jsem se tady, ale když mi bylo šest, naši se odstěhovali do Prahy. Jezdili jsme sem už jenom za babičkou. Teď mám Prahy už dost, a chci zpátky. Mám na zítřek sjednaný prohlídky nějakejch bytů.”

“Jo tak proto ta jedna noc, mě to bylo divný, co tady hezkej chlap jako ty chce na jednu noc,” dobírá si mě.


Číšník nese jídlo, přejeme si dobrou chuť, ťukáme si skleničkama.


Je to romantický a zároveň nadrženě napjatý, je jasný, jak to skončí. Pod poklopcem už mi to cuká a mám chuť ho pod stolem pohladit po stehně. Jenže co ty moje věčný trapasy?! Co když se zase něco podělá?


“Příště můžeš přespat u mě,” láká mě, “mám řadovku v Cihelně.”

“Díky za nabídku, jen tě musím varovat, jsem mistr trapasů,” stydím se a rozpačitě sleduju dno svý sklenky.


“Trapasy jsou roztomilý,” oponuje a mě je jasný, že v týhle namlouvací, tokací fázi by mi odkejval roztomilost na cokoliv.


“Ty si taky pěkně nadrženej, co?” nalejvám čistýho vína a není to teď z lahve na stole.

“Nadrženej? Nejsem. Ale mám na tebe děsnou chuť, to jo,” pokládá si ruku blíž k mojí a lehce mi prstem přejede po hřbetu ruky.


Je to elektrizující.


“Dobře, musím tě varovat,” musím rozbít tuhle spermatickou atmosféru a oddálit potencionální trapas, “hned ti řeknu něco, co tě spolehlivě odradí.”

“Povídej.” Roman začíná bejt lehce ironickej. Jakože ať řeknu cokoliv, stejně budu k sežrání.

“Varuju tě!” dramatizuju.

“Ať řekneš cokoliv, stejně budeš k sežrání,” balí mě nepokrytě dál.


Celej se tetelím blahem. Tohle miluju! Akční samec, kterej si jde za svou kořistí, stačí jen udržovat jeho zájem, provokovat a zbytek už přijde sám. Takovýhle se dneska málokdy viděj!


“To jsem si takhle jednou v sobotu večer psal s jedním týpkem. Podle fotek vypadal použitelně, chtěl ať přijedu na čaj, tak jsem sednul do auta a vydal se k němu.”

“Začíná to dobře,” sleduje mě Roman se zájmem.

“Byl vysokej, vlastně až moc a takovej mohutnej, měl na sobě takový divný plandavý domácí kalhoty a působil na mě trochu zženštile. Jiskra nepřelítla, ale dalo se s ním dobře povídat. Akorát, že já trouba nepoznal, že on tím čajem nemyslel čaj a pak se na mě v jednu chvíli vrhnul. Jak jsem seděl na pohovce v obýváku, začal se po mě sápat, celýho mě zalehl, vážil snad dvakrát tolik, co já!”


Roman se směje a je zvědavej, co se dělo dál.


“Líbali jsme se, ale ty pusy chutnaly jak bláto, jestli to znáš, jak když tě olizuje kráva! Skoro jsem pod ním nemohl dejchat, bylo to strašný. Kdyby někdo v tu chvíli přišel, vůbec by mě pod ním na tom gauči nenašel! Hledal jsem cestu ven a nahmatal jsem jenom jeho obří prdel! “


Roman se chechtá a já se červenám.


“Nakonec jsem se nějak protáhnul na svobodu a omluvil jsem se, že “tohle” na prvním rande nedělám. Prostě jsem zpanikařil a zdrhnul. Byl nasranej a ve dveřích měl nějaký ironický poznámky.”


Fuj! Je mi z toho zážitku zle, jen si na to vzpomenu.


“Koukám, že Kubík rád dělá fóry. Jestli jsi celou dobu provokoval jako dneska večer, tak se nedivím, že byl naštvaný,” přisazuje si Roman.


“Neprovokoval!” bráním se, “nepřitahoval mě. Možná ani já jeho, ale když už měl v sobotu večer doma cizího chlapa, třeba to chtěl jen využít.”


“Dobře, stane se. Tak ještě aspoň jeden trapas prosím,” pobízí mě dál, zatímco nám sklízejí ze stolu.


“Tak poslední! Miloval jsem kdysi dávno jednoho kluka jménem Hubert. Rozhodli jsme se, že pojedeme na vánoční trhy do Vídně. Autobusem. Prostě devadesátky. Vyjíždělo se odpoledne a večer bylo ubytování někde na Moravě na hranicích. Byly to nějaký bungalovy, se dvěma ložnicema, měli tam k tomu jídelnu s barem, ale nevařili tam.


Měli jsme strašnej hlad, ale v okolí nebylo vůbec nic, takže jsme se zlili na baru a snědli k tomu asi dva pytle chipsů. Naši spolubydlící, mladej pár, kluk s holkou, tam taky skejsli dlouho do noci. Nakonec jsme se zvedli a šli do naší části ubikace. Spát se nám samozřejmě vůbec nechtělo. Hned za dveřma jsme se na sebe vrhli, líbali jsme se a tak.”


“No počkej, nepřeskakuj! Co znamená “a tak” ?” kárá mě Roman.


“Krásně jsme si je hulili a já jsem ho pak vojel. Jak jsem byl nalitej, tak mi to trvalo dlouho a on z toho byl úplně odvařenej, měl to moc rád, věčně nadrženou díru.”


“To zní dobře,” culí se.


“Šukali jsme fakt dlouho a pak jsme totálně odpadli.”


“A kde máš ten trapas?”


“Rány na okna, bušení do dveří, řev! Co se děje do prdele!? Lezeme z postelí, všude na pokoji totální bordel, poválený hadry, na zemi otevřenej gel a zmuchlaný papírový kapesníky plný semene. Smrad. A mezi dveřma delegátka! Kde jako jsme, že je odjezd a že na nás čeká plnej autobus.”


Roman se tlemí, až se okolní hosti ohlížej.


“Oni už byli všichni dávno po snídani, prostě jsme zaspali. Jediný co, že ten mladej páreček ve vedlejší ložnici taky zaspal, asi taky šukali. Tak jsme se sbalili co nejrychlejc, myslím, že ani zuby jsme si nestihli vyčistit. A pak přišel ostudnej okamžik, kdy jsme přicházeli k autobusu narvanýmu lidma, co tam už nejmíň půl hodiny čekali na odjezd, všichni nalepený na okýnkách. A jako na potvoru jsme seděli úplně vzadu, takže jsme po nástupu museli projít uličkou hanby, kdy nás účastníci zájezdu špikovali nenávistnejma pohledama, že jako zdržujeme a oni nestihnou nákupy ve Vídni.”


“Tak já myslím, že tenhle trapas za to stál ne?” baví se Roman.



Vrháme se na sebe hned, jak za náma zapadnou dveře Romanovy řadovky na Cihelně. Jako ve filmu. Už v taxiku jsme se nenápadně osahávali na stehnech, ale zdálo se nám, že řidič divně čuměl. Teď jsme konečně sami a můžeme se osahávat a ocucávat dle libosti.


Roman je divoch a asi pěkně nadrženej. Tlačí mě ke zdi, vášnivě mě líbá, přejíždí přes péro, který je zatím schovaný v kalhotech, ale už pěkně tuhne. Nenechávám se dlouho pobízet, ta elektrizující nadrženost je nakažlivá. Svlíkám ho z vršku a užívám si doteky na jeho nahým těle.


Pořád se zuřivě líbáme, funíme a hekáme, nejradši bychom se sežrali. Ten to asi neměl pěkně dlouho.


“Strašně dlouho jsem neměl chlapa a ty jsi tak sexy,” šeptá mi Roman.


Vždyť to říkám! A sexy jo? Nabyté sebevědomí podtrhuje moji nadrženost. Přestávám mít zábrany a vrhám se mu na kalhoty. Přejíždím přes látku napruženou bouli a nahmatávám žalud, kterej jemně dráždím prstem. Roman začíná sténat slastí.


Pak mu macka párkrát pěkně zmáčknu a konečně rozepínám poklopec. Zajíždím dovnitř, další bariéra v podobě trenek. Je to rajcovní pro oba. Nevím, co tam má a miluju tohle překvapení. Dneska se už překvapení nenosí, každej chce ptáka vidět dopředu. Ale tohle je ještě jak ze starý školy.


Popuštěný kalhoty stahuju od pasu a teď se mazlím s trenkama. Roman je opřenej zádama o zeď, já klečím a on se nadrženě propíná, abych měl jeho zdivočelý péro co nejblíž. A já si pořád pěkně hraju, občas pomačkám žalud, občas nohavičkou zajedu dovnitř a polaskám mu koule.


Roman se svíjí a prudce oddechuje, dráždění ho dost baví. Hladím ho po břiše, zajíždím potěžkat koule a sleduju, jak se trenky zaplňujou mokrejma skvrnama. To už nedávám a stahuju si svoje kalhoty a osvobozuju svůj ztvrdlej ocas, aby se nadejchal čerstvýho vzduchu.


“Vem si ho,” prosí Roman, “už mě nezlob.”


Znova hmatám pod látkou a tisknu jeho tlustý péro. Zaheká fakt jak jelen v říji, nebo tak něco. Z ocasu mu teče, mám mokrou dlaň. Nakonec pomalu stahuju trenky a pouštím jeho utahovák ven. Voní to chlapem. Nejkrásnější vůně na světě. Pod rukama se mi to mění v kámen. Nemůžu jinak, než to ochutnat.


“Ty krááásně hulíš,” heká, pořád u tý zdi.


Držím nastavenou pusu a Roman mi zlehka vymrdává krk. Musím se trochu líp zaklonit, aby se mi nedělalo špatně, ale je dlouhej tak akorát, tak to jde lehce.


Pak se zvedám a znova se líbáme a hladíme. Třeme o sebe naše tvrdý klacky. Svlíkáme poslední zbytky věci.


“Pojď vedle, dáme si něco k pití?”


Souhlasím. Nahatej si sedám na gauč v obýváku. Roman jde do kuchyně pro nějaký víno. Prohlížím si ho, má hezkej zadek. Péro tak akorát, tlustší. Ani nevím, jestli je aktiv nebo co.


“Pustíme si něco?” zapíná nějakej mix a tlumí světlo.


Vrháme se na sebe na gauči, nahatý těla propletený, pusy přilepený na sobě nebo plný našich ocasů a koulí. Nevím, co je lepší. Jestli líbající se nahatý chlapský těla přilepený na sobě nebo péra lochtající mandle. V každým případě si to užíváme naplno. Popíjíme, navzájem si hulíme, u čehož Roman sténá jak nevymrdaná děvka. Neskutečně rajcovní chlap!


“Romane???”


Úlekem na gauči tuhnu, já to neřekl! Roman pomalu, jako v transu vyndavá mýho ptáka z jeho pusy, můžu bejt rád, že mě leknutím nekousnul. Oba téměř simultánně otáčíme hlavy. Světlo v místnosti nabejvá na intenzitě, intimčo končí.


Na schodech do patra stojí nějaká ženská.


“Romane???” zopakuje opět a nejděsivější je ten protáhlej tázací tón.


“Co, co tu děláš, Irenko?” souká ze sebe Roman a fakt teď už není vůbec sexy. Pomalu vstává, péro mu pořád ještě dost trčí.


“Malá má horečku, museli jsme se vrátit, aby nenakazila babičku.”


Tak přece nakonec ženáč! Zvedám se a jdu do chodby najít svoje oblečení. Než zabouchnu dveře a zapíšu si další životní trapas do sbírky, soucitně Romanovi ještě házím záchranný trenky, ať tam nestojí jako úplnej ocas.


591 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše