• Good Guy

Adam Šindler: Stromeček splněných přání


“Užij si to,” usmívá se na mě Kamil a strká mi okýnkem do ruky obálku.

“Ty ses zbláznil, co to je?” ošívám se. Nic jsem od něho nečekal.

“Uvidíš a neboj, je to super,” má zas ten divnej pohled, “hezké svátky!”


To zas bude nějaká píčovina! Nadechuju se, že ho na místě pošlu do zadele, ale už to nestíhám. Zamává mi ještě přes přední sklo na rozloučenou a mizí v nemocnici, kde má zrovna službu.


Sice už mám nastartováno, ale beru do ruky mobil a rychle mu píšu, že zajdeme na pivo ještě před svátkama. A že díky, nemusel sis dělat škodu!


Už jsem jak moje babička, dochází mi vzápětí. Nemuset si dělat škodu! Kdo to kdy vymyslel?


Zvědavě rozbaluju obálku, ale nestihnu ani kouknout dovnitř. Někdo za mnou troubí. Aha, ten v tom volvu chce vyjet.


Obálku odhazuju na sedačku spolujezdce a řadím za jedna. Omluvně na pár vteřin zmáčknu výstražný a vyrážím.


Každej rok se snažím všechno nutný před Vánocema zařídit v předstihu, abych ještě pár dní před Štědrým dnem nelítal jako hadr na holi. Daří se mi to víceméně, i když letos to spíš vypadá, že mě osud hadru zase nemine.



“Zdravím, Michale,” mávám z okýnka na svýho automechanika, kterej právě pokuřuje před garáží. Tenhle chlap by zasloužil zasadit do zlata. Vždycky ochotně pomůže zprovoznit můj nepojízdnej vrak, kdykoliv si vzpupný auto usmyslí, že už má nárok na důchod.


Parkuju a lezu ven. Michal je zhruba v mým věku a je to sakra sexy chlap. Vysokej, fousatej, svaly tak akorát, hezký hnědý oči. Ženáč se třema dětma. Je milej a vždycky se od něho dozvím něco zajímavýho ze světa aut. Nejvíc o tom, jak starý dobrý auta už jsou pomalu jen v muzeu a že ty nový, přecpaný elektronikou, stojej za dvě věci.


“Tipněte si, jak silnej plech teď dělaj na škodovce! Jen 0,8 mm! Je to jen nalakovenej papír!”


Vyndavám z kufru dárkovou tašku, jdu mu popřát hezký Vánoce a poděkovat za celoroční péči. Rozpačitě na mě mávne, jakože jsem se zbláznil, ale radostně mi, rukou černou od špatně umytýho oleje, třese pravicí. Jsem rád, že jsem mohl tomuhle fešákovi udělat radost.


Na obvyklý fantazie, co by se mnou asi tak mohl dělat za zataženou roletou v jeho dílně, mi už nezbejvá čas. Musím ještě k mámě s vysavačem vyzvednutým z opravy. Vánoce, svátky klidu a míru! Kdo tohle vymyslel? Aspoň jednou bych je chtěl takový zažít.



Konečně parkuju před naším domem. Mám hlad, žízeň a chce se mi čůrat. Zvědavě natahuju krk, jestli v oknech uvidím světlo. To by znamenalo, že můj manžel už je doma a výrazně by se tak zvýšila šance na kouřící se talíře na stole.

Místo talíře jen studená plotna a v baráku zima, zapomněli jsme naložit kotel nebo co. Otráveně pohodím věci v kuchyni a mažu do sklepa.


No jasně, zásobník prázdnej, na kotli vykřičník jako memento, jak špatně se o něj staráme.


Tak tě teda nakrmíme! Beru jeden patnáctikilovej pytel pelet za druhým a už to tam sypu. Vejde se jich tam nejmíň deset, za chvíli jsem zpocenej, jak vrata od chlíva.


V radiátorech začíná proudit vlažná voda a já přistávám za stolem, pořád hladovej a bez nálady. Otevírám si pivo. Beru do ruky obálku od Kamila.


Stromeček splněných přání, stojí na poukazu. Masážní studio Spojovací.


Co to je zase za blbost! Mísí se ve mě vztek, že jde zase o nějakou srandičku a zároveň zvědavost, co to ten můj kámoš zase vymyslel za bejkárnu.


“Ahoj, miláčku, mám hlad, tys nic nevařil?” rozrazí manžel dveře a přeruší tak moje přemítání. Prohlídku stránek masážního studia zatím odkládám a jdu se přivítat pusou a objetím.

“Já myslel, že dneska budeš doma dřív ty,” obhajuju se, “navíc jsem musel doplnit pelety, zase došly.”

“Aha, takže pizza?” hladí mě po tváři.

“Pizza,” schvaluji plán B pro dnešní večer.


Pod peřinou se lísám. Hladím ho po koulích a jemně tisknu jeho macatej ocas.

Nic.

Nevzdávám se a znova zkouším ty nejpříjemnější hmaty, abych probudil jeho chuť.

Nic.

“Nedělej, že spíš,” šeptám, “pojď se mazlit.”

“Ale já už spím,” otáčí se na bok, zády ke mě, “už jsem si to dneska udělal.”

“Co? Kdy?” zklamaně se otáčím na bok, taky zády k němu.

“V práci, na záchodě,” zamrmlá.



Ráno s sebou nese pachuť odmítnutí a nevycákaných koulí, které se přes noc ještě víc naplnily. A co hůř, nějak mě bolí záda nebo co.


Opatrně si sedám na okraj postele. Otáčím se, abych zjistil, jestli miláček ještě spí, ale projede mnou bolest v bedrech.

“Do prdele,” zasyčím vztekle.

Ten už je pryč, za chvíli do tý práce bude jezdit už ve tři nebo co.


Zpomaleně vstávám v obavách, že si nepromyšleným pohybem přivodím bolest. Moc dobře to už znám. To mám asi z těch pytlů nebo co.


Chvíli ještě pátrám po příčinách svého neuspokojivého stavu a docházím k přesvědčení, že kdybych si včera večer zašukal, tohle by mě dneska netrápilo.


Honí si ho v práci? Na záchodě? Není to ujetý? To mě nikdy nenapadlo. Vzápětí mě zachvacuje žárlivé podezření, že třeba na tom záchodě nehonil sám. Ale má cenu po tom pátrat?


Další vlna bolesti při usedání na židli k prostřenému stolu s připravenou snídaní. On je fakt miláček. Vedle toustovače mám připravený sendvič, jenom to tam strčit. Na stole nakrájený jabka, čerstvá šťáva z pomeranče, kousek štrůdlu od neděle.


Zapínám kávovar a přemejšlím, co budu dělat s těma zádama, takhle přece nemůžu fungovat!


Bloumám v myšlenkách a hledám řešení. Můžu zavolat Kamilovi, aby mi domluvil nějakej obstřik. Pak ale můj pohled zabloudí na obálku, která se válí někde mezi letákem z Lidlu a výpisem z účtu. No jasně! Nechám se namasírovat!



“Pojďte dál,” usmívá se na mě udělanej borec ve dveřích.

“Dobrý den,” podávám mu ruku, “ani nevíte, jak jsem rád, že na mě hned máte čas.”

“Dopoledne toho mívám málo, většinou lidi chodí po práci,” ukazuje mi, kde si mám odložit.

“Dostal jsem od kamaráda tohle,” vytahuju Stromeček splněných přání.

“Dobře, tak se do toho dáme,” fousáč otevírá dveře v chodbě, “tady je koupelna, osprchujte se.”


Jsem trochu zaražený, ještě nikdy jsem se nemusel u maséra sprchovat. Chci mu říct, že jsem se sprchoval doma, ale spolknu to. Asi nějaký nový hygienický opatření, dneska člověk už neví. Navíc týpek budí respekt, nechci se s ním dohadovat.


“Potřebuju to hlavně tady,” ukazuju na bolavá bedra, když vcházím do masérny. Je tam teplo, zatažené závěsy, hraje příjemná hudba, voní svíčky. Není to přece jen nějaký divný?


“Ty trenky si sundejte a lehněte si na břicho na lehátko,” nevěřím vlastním uším. Mám tu ležet nahej? Aby se jako líp dostal k těm bedrům? Jindy jsem dost výřečnej, ale teď mi slova docházejí. Zvlášť, když vidím, že borec si sundavá tričko a odhaluje svalnatou, jemně ochlupenou, hruď.


Lehám si tedy, jak přikázal a při tom zahlédnu, jak se svlíká úplně! On to bude dělat nahej?! No to si snad dělá prdel! Co mám teď jako dělat? To na mě z fleku skočí a šoupne mi ho tam nebo co?


Údiv a překvapení střídá zvědavost. A vzrušení. Nenápadně pootočím ležící hlavou, abych mu viděl do rozkroku. Akorát se blíží ke mě, takže mi před obličejem bimbá hezkým pérem s velkýma koulema.


Začíná mi v něm hučet, ještě, že ležím na tom břiše. Počínající topoření se pokouším potlačit. Marně. Trochu se vrtím, ale v tom mi na zádech přistává horká žínka. Jééé, to je příjemný!


Po druhém nebo třetím přiložení přestávám vnímat a užívám si uvolnění. Zapomínám, že borec kolem mě pobíhá nahatej a když mi pokládá horkou žínku na půlky, chápu, proč jsem se měl svlíknout. Je to skutečně zážitek.


Po žínkách od něj dostávám jakési hmaty, zase začíná od hlavy. Pomalu taju, soustřeďuju se na každej jeho pohyb, na každý zmáčknutí. Po bedrech se dostává k zadku a to je teprve to pravý ořechový. Nikdy mi nikdo zadek nemasíroval a zvlášť ne, takovej sameček. Naprostá paráda, doporučuju.


Ale pozor! Už blbnu nebo mu sjela ruka a skončila omylem mezi půlkama na díře?! Neblbnu, dělá to zas! Cože?! Projíždí mi hřbetem dlaně mezi půlkama, přes díru až dolů k hrázi. No to snad …


Áááá, zavrtím se a probouzí se ve mě rajdička, která by ráda díru vysoko vystrčila a doširoka roztáhla.


“Ano, pohybujte se, jak chcete, jste ve svém prožívání masáže úplně svobodný”, přidává hned k mýmu nesmělýmu pokusu se trochu nastavit, protože je to tolik hezký.


Jdu mu tedy dírou vstříc a rázem opět tvrdnu, že snad protrhnu lehátko. Masíruje mě teď přímo okolo konečníku a je to neskutečná paráda. Kroutím se jak lokna a svalovec dodává, ať si klidně zahekám, pokud to tak cítím.


Nejdřív je mi trapně, ale je to tak báječný, že nejdřív potichu, ale postupně víc otevřeně pohekávám a funím při tomhle úžasným zážitku. Do toho vrtím prdelí a užívám si svůj tvrdý ocas pod sebou. No tomu říkám relaxace!


“Pomalu se prosím otočte na záda,” slyším někde nad sebou a vzápětí mi tuhne krev v žilách. Mám se otočit? Teď jako? S tím stojícím pérem? Ty vole, to snad ne! Co mám dělat?


On nade mnou stojí a čeká.


Víc času už asi neuhraju, s rozpaky a notnou dávkou studu se otáčím. Jsem rudej hanbou a ocas samozřejmě trčí jako nikdy před tím, se snad ještě zvětšil nebo co.


Boreček nehne brvou, bere horký olej a začíná mi masírovat hrudník a břicho. Zapomínám na trapas a opět upadám do příjemného transu.


Jenže klid mě velmi brzo opouští. Masáž pokračuje k nohám a jakmile se ruce přesouvají dolů, vždycky zavadí o moje napružený péro! Je to naprostej šok! Ale totální rajc! Po několika tazích chápu, že nejde o omyl nebo letmý dotek, ale záměr.


Ležím si tady rozcapenej, se stojícím šulinem, před cizím chlapem a musím říct, že se mi to začíná líbit. Každej ten dotek je tak příjemnej! Vrtím se, vzdychám si a užívám si ty elektrizující tahy jeho ruky přes moje intimní místa.


Masakr však teprve přichází! Nemůžu tomu vůbec věřit, ale jakmile dokončí nohy, dává si moje péro v plný parádě! Žádný letmý doteky, ale pořádně ho bere do ruky, hladí, mačká, pohoňuje! Svíjím se na lehátku jak stará děvka, takhle se mě ještě nikdy nikdo nedotýkal.


To musej bejt nějaký mystický techniky honění nebo co! Tahem za pytel mi stahuje předkožku, nic krásnějšího jsem dosud nepoznal. Masíruje mi žalud, laská koule, projíždí rukama pod pytel až k díře. Vlastně už přestávám sledovat, co se děje, protože celý je to už jenom o totální rozkoši.


Vždycky mě velmi intenzivně vyrajcuje a pak se přesune na hrudník, jakoby vzal touhu z mýho naběhlýho a vydrážděnýho ocasu a rozvedl ji po těle. Je v tom něco naprosto úžasnýho, protože si připadám jako na obláčku. Tak intenzivní a příjemný pocity jsem nezažil snad ani u žádnýho svýho sexu.


Ježiš a co můj Petr?! Panikařím při vzpomínce na manžela a přemítám, jestli bych mohl tuhle masáž označit za nevěru? Je to přece profesionální výkon, tak asi ne. Pocity jsou ovšem tolik intenzivní a já tak rozrajcovanej, že moje touha je teď už jen jediná - pořádně se vystříkat.


Poučení je jasný: “Na přemejšlení o nevěře se stojícím ocasem a naběhlýma koulema je už pozdě! Morální zásady a tvrdý péro nejdou dohromady!”


Vzdychám, rytmicky pohybuju pánví vstříc jeho dlaním a čekám, jaký další zázračný stisk nebo hmat udělá. Přivádí mě to do ráje rozkoše. V nejlepším vždycky přestane a hladí mě. Je to neskutečný.


Sotva se trochu vydejchám, jede znova, polaská koule, promačká pytel, stiskne ocas. Pak čaruje na žaludu. Hekám, kroutím se, zuřivě strkám pánví vzhůru, jako při šukání. Cítím, že to na mě jde, bojím se, že přestane. Jenže je zkušenej a chápe. Přidává další tajemnej stisk, kterej mě vystřeluje do extáze.


Jsem rozkoší bez sebe, už to na mě jde. Ještě jednou, dvakrát a z mýho spodku se zdvihá extatická vlna, kterou už nejde zastavit. První výstřik mě naprosto ohromuje a paralyzuje zároveň. Řvu jak tur, svíjím se a rukama rvu okraje lehátka.


Při dalších cákancích málem omdlívám, třesu se a mocným stříkáním uvolňuju svou totální vydrážděnost. Áááhhh, éééhhh, vybuzený ocas zuřivě pulzuje, lítá to ze mě a rozkoš mě přivádí k šílenství. Boreček počká, až se vyječím a vycákám. Nehne brvou a jde pro papírovou utěrku, kterou mě pomalu otírá zaprasený břicho.


Nikdy jsem snad nezažil lepší orgasmus. Je to nějakej mág nebo co. Oddechuju a nechávám to všechno doznít a rozležet.


“Tak to byl stromeček splněných přání,” dodává s lehkým úsměvem.


201 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše