Funím na gauči před televizí a potím se jak prase. Venku už je tma, ale pořád je tam ještě nejmíň třicet stupňů, dnešek byl zase naprosto vražednej. Okna samozřejmě dokořán, ale vzduch se nehejbe ani náhodou. Prej vlna veder! A co takhle vlna mrdání? To by bylo mnohem příjemnější, ale to nehlásej.
Sprchoval jsem se už dvakrát, nemám si co už svlíknout. Ležím nahej, orosenej jak půllitr dvanáctky a postupně se lepím k potahu gauče. Péro scvrklý a koule se mi lepěj ke stehnům. Roztahuju nohy pořádně od sebe, přepínám programy, ale nebaví mě vůbec nic. Prohrábnu si rozkrok, cejtím horkej, zapařenej pytel a v něm těžký, naplněný koule.
Připadaj mi obrovský, možná naběhly tím zasraným vedrem nebo co. Nebo jsem prostě jen dlouho necákal, co já vím. Měl jsem toho teď hodně. Dívám se do telefonu, ale pohyb, kterým potěžkávám koule a užívám si, jak jsou masivní, opakuju pořád dokola. Je to příjemný.
Zvenku slyším kňučet psa, ale jinak je všude mrtvolný ticho. Vstávám a mířím do ledničky pro pivo. Nemůžu odtrhnout ruku od svejch koulí, hladím je, drbu a prohrabávám. Dokonce i ocas mírně zpozorní, jestli se náhodou neděje něco, co by stálo za jeho pozornost.
“Klid, kámo, kdo by měl náladu na honění v tomhle vedru?” zarazím jeho naděje na stříkání hned na začátku.
Ještě před lednicí si pěkně dopřávám rovnou z lahve a přeju si, aby zafoukal vítr. Proč jsem si ještě nepořídil tu klimošku, co jsem si sliboval už vloni?
Jdu s flaškou k oknu, zdá se mi, že ten pes odněkud pořád kňučí, ale nějak divně. Neměl bych zhasnout, aby mě někdo neviděl, jak jsem nahej v okně? Seru na to! Je noc, ať si každej políbí prdel, budu si doma nahatej, jak budu chtít.
Dávám si dalšího pořádnýho loka a užívám si toho pocitu volnosti a svobody. Levačka nepřestává hladit koule, taková masáž je prej zdravá.
A už zase! To divný kňučení! Na chvíli se naplno soustředím a poslouchám. Takový zvláštní vzdychání a kvičení … no ale to není pes! Tajím dech a stražím uši, tahle věc mě vážně zajímá! Teď zase! A zase … to není … to někde …prcaj!
No ty vole! Zprudka vydechnu a tělem projíždí rozechvění. Vykláním se z okna a snažím se zachytit odkud to je. Kdo má chuť mrdat v tomhle vedru?
No ale asi to začíná bejt zajímavý, protože už to není takový to tlumený hekání, ale graduje to. Točím hlavou do všech stran, abych zachytil, odkud se to vzdychání a hekot ozývá. Dokonce mám pocit, že jsem teď slyšel mlasknutí nebo plesknutí.
Zdá se, že to mám, je to asi nade mnou. Hlava šrotuje, kdo tam bydlí. No jeden frajer, co ho od vidění znám. Jednou mi pomohl se startovacíma kabelama, když mi kiksla v zimě baterka. Ale s nikým jsem ho nikdy neviděl. Ani s ženskou, ani s chlapem. Celkem bych si myslel, že je heterák.
Moje zvědavost šrotuje na plný obrátky, péro se mi začíná stavět a s tvrdým utahovákem se tady už vystavovat nechci. Beru si narychlo trenýrky, pohozený na zemi a v ruce pořád svírám flašku, která je už z vedra úplně mokrá.
Cpu se znova do okna a dál napjatě poslouchám. Pleskání se ozývá častějc, může to bejt od přirážení? Slyším vzdychání a funění. Chci si bejt jistej, že je to nade mnou. Vedle nejsou doma a pode mnou je otevřená jen ventilačka, jinak tma. Ale nahoře je to dokořán, bliká tam televize a někdo tam někoho klátí, to jsem si prostě už jistej.
“Už mi tam vraž toho tvýho čuráka!” slyším teď naprosto jasně, sic si krk můžu vykloubit.
To nebyla ženská! Mrdá tam frajera!
Opírám se o parapet, tohle se mi rozdejchává jenom těžko! Tak to asi byla nějaká předehra, nějaká lízačka, pleskáníčko po půlkách, možná dildo. Fantazie mi jede naplno. Péro mi nepokrytě leze tvrdý zpoza gumy trenýrek a na vedro jsem zapomněl. Nemůžu se od okna odtrhnout, aby mi neuniknul ani vzdech, je to tak rajcovní.
Zároveň si ale nemůžu v okně honit ocas, což bych teda teď dělal moc rád. Navíc začíná slintat. A já taky.
Slyším sténání. Láduje ho už dovnitř? Nebo mu ho teprve důkladně hulí? Kurva! Škoda, že tam nemůžu bejt!
V hlavě mám prázdno, v koulích plno a kláda tvrdá, až to bolí. Do prdele, jak já jim závidím! Já chci taky mrdat!
“Mrdej jo, mrdej,” dopadá ke mě potvrzení, že se u souseda právě teďka prcá první liga, protože ten někdo, kdo mu nastavil svou nadrženou díru, se přestává kontrolovat a začíná vyvádět, jak děvka.
Co mám do hajzlu dělat?! Prostě tam jdu! Jdu tam!
“Zbláznil ses?!” rozumová autokorekce se snaží můj naprosto idiotskej nápad sprovodit ze světa, ale já si nemůžu pomoct. Stejně mi neotevře a i kdyby, kdo je na mě zvědavej? Co když je to jeho novej přítel a na nadrženýho vetřelce nejsou zvědaví?
Risknu to! Chvíli přemejšlím, jestli na něj nemám číslo v mobilu, ale co bych mu asi teď psal? A kdyby mi asi tak odpověděl? A jestli vůbec …
Rychle se převlíkám do svejch kraťasů na běhání. Hledám tričko, ale zrovna nevím, kam jsem ho hodil. Prostě jdu jenom tak, třeba můj nahej hrudník zapůsobí. Beru si do ruky jen klíče a narychlo se kontroluju v zrcadle. Ocas trochu povadl, ale všude stihnul upatlat látku od mazání.
Nahoře jsem hned. Poslouchám za dveřma, ozývá se hekání, jsem tu správně. Jsou to oni. Srdce buší, v krku mám sucho, mám pocit, že sebou na místě seknu.
Na zvonku je jen číslo, ani nevím, jak se jmenuje. Snad jsme si potykali?
Zvoním. Krátce a nesměle. Jenom takový cink.
A nic.
Poslouchám, ani nedejchám. Je to jasný, jsou v nejlepším, neotevřou. Slyším další sténání nebo ne? Teď vůbec nevím, jsem z toho mimo.
Mám bejt drsnej a zazvonit znova? Nemám se na to vysrat? Už se chci otočit ke schodišti, ale představa, že jdu zase k sobě a budu se tam tejrat, zatímco oni dál vesele mrdat …
Zvoním znova. Zase krátce, ale trochu důraznějc.
Neotevřou! To je jasný, že ne. Kdo by si chtěl nechat kazit šukačku? Taky bych se ke dveřím nehrnul, mít tam rozdělanýho nějakýho frajera.
Ve dveřích cvakne a trochu se pootevřou. Jen, aby se tam vešla hlava. Soused. Je zpocenej, ale když mě vidí, zaregistruju jiskru zvědavosti.
“Strašně se omlouvám,” kouzlím ve tváři milej úsměv, “ale nemáš doma vejvrtku? Já ji zlomil.”
Prohlíží si mě od hlavy k patě, asi mu večer domů polonahý sousedi s mokrejma skvrnama na kraťasech běžně nechoděj. Otevírá dveře, má na sobě omotanej ručník, kterej jen stěží zakrejvá tvrdou kládu, byť aktuálně lehce povadlou.
“Ty jsi Tomáš zezdola?”
Dokonce si mě pamatuje!
“Počkej, dojdu pro ní,” a mizí vevnitř.
Teď nebo nikdy! Vklouznu dovnitř, zastavuju se v předsíni a zavírám za sebou potichu dveře, zatímco on jde kuchyní k šuplíku a hledá to, co teď ale vůbec nepotřebuju.
Nakouknu pootevřenýma dveřma do ložnice a padá mi brada. Na posteli klečí hubenej kluk, loktama opřenej o polštáře, s vystrčenou dírou přímo na mě. Je celá zarudlá od předchozího šoustání, roztažená a opatlaná od gelu. To je pohled pro bohy! Okamžitě se mi staví péro.
Vidím, ještě, jak mu pod dírou visej koule a pěknej kus ocasu, ze kterýho se k posteli táhne lepkavej provazec předmrdky.
Soused ale najednou stojí přede mnou a s nevyřčenou otázkou si mě prohlíží.
“Nechceš s nim pomoct?” pohodím hlavou směrem k nedočkavě vystrčený díře.
“Klidně,” ušklíbne se, “je to taková nadržená čubka.”
“Tak vrazí mi tam někdo čuráka?!” zahlídnu rozcuchanou hlavu toho hubenýho kluka, jak nedočkavě vyhlíží, kdo si ho vezme do parády.
Soused na mě kejve, ať jdu.
Za pochodu stahuju kraťasy, beru svůj tvrdej ocas do ruky a připravuju ho k zásunu. Blížím se k tý žhavý díře a je to jako sen, co se mi ještě nikdy nezdál.
“Ááá, éee,” díra se kroutí a kluk se dostává do varu, “to je macek, dělej, vyprcej mě.”
Čubka koukám ráda komanduje.
“Čubka ráda komanduje,” otáčím se na souseda, kterej stojí vedle mě, dívá se, jak zasouvám a honí si ho. Má pěknýho žilnáče.
“Hned mu jdu zacpat hubu,” ujišťuje mě a jde dopředu naládovat klukovi ocas do krku.
Konečně bude klid na prcání. Poctivě přirážím a v tý jeho rozjetý díře to jde jedna radost. Klukovo tělo se třese, ale skrz sousedovo péro vydává jen tlumený hrdelní zvuky.
Dívám se na souseda, jak si užívá kuřbu a on se dívá na mě, jak si užívám mrdání jeho čubky. Na chvíli zvolním, pomalu ho vytahuju a prohlížím si tu rozpálenou, neukojitelnou díru, jak celá zčervenalá pulzuje, jakoby oddychovala. Poplácávám ji svým žaludem. A pak znova dovnitř, pěkně zvostra!
Prcám kluka hezky poctivě, mrdám ho a šoustám jako už dlouho ne. Pot ze mě leje v potocích, ale vedro, který jsem ještě před půl hodinou tak prožíval, je mi teď u prdele. Můj ocas je v sedmým nebi, vydrážděnej a obrovskej. Projíždím čubčí prcinu a nemám pořád dost.
Čubina neví, co dřív. Jestli se dusit nadrženým ocasem souseda, držet pod mýma přírazama nebo si honit péro. Kroutí se a třese jako děvka, snaží se hekat, ale jen funí, když se pokouší nadechnout v tý krátký chvíli, kdy sousedův ocas neblokuje jeho krk.
“Vystřídáme se?” bojím se, že už brzo budu, protože jsem nadrženej a nestříkal jsem věky.
“Nevyndavej ho, chci tě tam mít,” zaškemrá čubka, co si právě vysvobodila hubu od tlustýho péra souseda.
“Mám lepší nápad,” směje se soused, “strčíme mu ho tam oba.”
Lehá si na záda pod kluka a ten ochotně nasedne na jeho ptáka. Teď je to na mě, abych ho mu ho napasoval do ucpaný díry. Čubka se nedočkavě kroutí a snaží se prstama roztáhnout svou nadrženou díru ještě víc, abych se tam líp dostal.
Rozmrdaná díra povoluje a já se dostávám na kousek na kraj. Kluk vřeští, něco nesrozumitelnýho huhlá a pak zapiští. Tlačím se pomalu dovnitř, díra neklade odpor a pak jsem tam celej. Cejtím těsný sevření, cejtím sousedovo péro a je to něco neuvěřitelnýho.
Čubka kvičí, jak napíchnutá na rožni, naštěstí už jí na komandování nezbejvaj slova. Tyhle power bottom jsou novodobej mor!
Chvíli se ho snažíme na střídačku píchat, ale co si budeme povídat, v pornu tahle poloha vypadá líp, než ve skutečnosti je. Není to moc pohodlný, libuje si jenom čubka, protože takhle parádně ucpanou díru ještě nezažila.
“Už cákááám,” třese se a vzdychá na celý kolo. Nevím, jak se mu to podařilo v těsným sevření nás dvou, ale možná právě proto. A dva ocasy v díře, asi taky sehrály roli.
Chci teď už jedno, pořádně si ho podat a vyprcat ho do bezvědomí. Kejvu na souseda, že se vystřídáme, ale já jdu první. Beru si čubku opět sám a zezadu. Díra je teď už celá vařená, znova jí pořádně promáznu a bez milosti mu ho tam vrazim.
Jdu se už udělat, takže ho mrdám tvrdě, koule ho pleskaj, držím ho pod krkem, aby se mi nikam neposouval.
“Konečně pořádný mrdání,” melduje mezi přírazama, takže ho trochu přiškrtím, aby byl zticha.
A na mě to už jde! Už to cejtim, jak se to sbírá někde u koulí a postupuje nahoru k žaludu. Ještě jednou ho tam zarazím, až mu lupne v jeho hubeným těle a slast si hledá cestu ven, zatímco mě celýho roztřese a rozfuní.
“Áááááá, no ty vole, áááááá,” stříkám do kluka a myslím, že se zároveň poseru. Neskutečnej orgasmus mnou cloumá, jsem uvnitř týhle fantastický čubky a láduju do něho obří dávky svý samčí mrdky. Konečně cákám a čubka kňourá, jakoby to bylo naposledy, co mu někdo vymrdal díru.
Jenže není! Soused se už cpe ke svý rundě. Kluková rozjetá díra pulzuje a tlačí ze sebe mojí horkou mrdku. Já odpadávám a sleduju, jak soused rozmazává ocasem mrdku po jeho žhavým otvoru a zasouvá k finiši. Párkrát strašlivě přiráží, zatíná všechny dostupný svaly a s řevem stříká.
Celej se na něho skácí, zprudka funí a užívá si poslední vteřiny svý rozkoše. Čubka je konečně zticha a soused pomalu vytahuje svý vycákaný péro.
Zvoní zvonek u dveří.
Cože?
“Kdo sem zase leze?” procedí soused a vůbec mi nepřipadá překvapenej.
Znova se omotá ručníkem, kterej jen špatně zakrejvá jeho pořád stojící ocas.
“Ahoj, já se moc omlouvám, ale kiksla mi nabíječka, nemáš jednu navíc?” slyším z předsíně hlubokej hlas.
Pobaveně na sebe s čubkou koukáme. Tady bude dneska ještě veselo.
Comments