top of page
  • Obrázek autoraGood Guy

Adam Šindler: Drž hubu!



Citlivka

Sedím v autobuse a zapínám Grindr. To ostatně dělávám celkem často, protože jsem prostě zvědavej. Kde jsou jaký chlapi, jestli mi třeba nenapíše nějakej fajn týpek nebo nepošle sexy fotku s pěkným pérem. Zkrátka nevinná virtuální zábava. Nikomu nic neslibuju, nic nenabízím. 


“Chceš vykouřit?” 


Prázdnej profil, jasnej vzkaz. Na první dobrou tuhle myšlenku zamítám, ale válí se mi dál v hlavě a odmítá se spakovat. Jedu od zubaře, zbytek dne už mám volno a představa rychlýho vycákání je lákává. 


“Ok. Jak vypadáš?” píšu rovnou k věci, potom, co jsem si vnitřně odsouhlasil, že to chci zkusit. Černý profily jsou nevyzpytatelný. Že se za nima schovává obluda je sice pravděpodobnější, ale ne pravidlo.


“Ukaž péro,” píše v druhý větě, zatímco si prohlížím jednu ze tří fotek, co poslal. Sympatickej, mladej kluk, o nějakejch pět, sedm let mladší. 


Můj zájem roste. Posílám tedy fotky ocasu a doufám, že se mu bude líbit. 


“Pěkný, kolik měří?” 


Nesnáším tuhle otázku! Vidíš pěkný brko, tak k čemu ještě rozměry? Máš nějaký centimetrový hranice nebo co? Panikařím ve strachu, že mě odmítne. Zrovna, když už se na to nalaďuju a v trenkách se objevujou první skvrny od mýho vlhnoucího ohonu. 


“Normál, evropskej průměr,” nevím, která odpověď je správná. Někdo nechce hulit malý péra, někdo zase velký. Kdo se v tom má vyznat, jak se komu trefit do preferencí?


“Ok. Máš teď čas?”


Už teď? To jsem nečekal teda, ten se s tím nepáře. Opět přichází vnitřní boj. Často je lepší žít den jenom s tou představou, že se to stane, než to fakt udělat. Mám chuť se z toho vymluvit. Říct, že teď čas nemám, ale že se domluvíme na jindy. Což znamená prakticky fakáč, protože na Grindru platí: buď teď nebo nikdy. 


“Mám. Kde se chceš sejít?” píšu nakonec osudovou větu po zvážení všech pro a proti. 


“Přijď za mnou do práce, obchoďák na Chodově.”


No do prdele, to se budu muset vrátit! Samozřejmě, že jsem ujel už pár stanic od tý doby, co si s nim píšu! Má to vůbec cenu? A přichází další vlna pochybností, jestli vůbec do týhle akce jít. Nebude lepší za chvíli vystoupit, přijít domů a v klidu si ho vyhonit?


Ta představa mě ale dneska nijak neláká. Prostě jsem naladěnej na akci. Už jsem se vlastně rozhodl, jenom mi to ještě nedochází. 


“Dobře a kde tě najdu?”

“Prodávám v obchodě W&W. Vezmi si nějaký oblečení a jdi si ho vyzkoušet do úplně poslední kabinky vlevo. Já tam za tebou pak přijdu.”


Cože?! Hulení ve zkušební kabině? Za bílýho dne? Za provozu?  No ty vole! Hlavu ovládá zděšení a panika, ale péro ví svoje. Spolehlivě začíná v kalhotech tvrdnout. Je rozhodnuto.


Akorát musím vystoupit a vrátit se! 


Představa, že cákání je na dosah ve mě vyvolává bouři nadrženosti. V ocasu cuká a mokrá skvrna už prosakuje přes kraťasy na povrch. Stydlivě se rozhlížím, jestli to nikdo nevidí. Hučení v kládě je jedinej zvuk, kterej je vidět. 


“Jsem tady,” vcházím do prodejny, trochu roztřesenej a oči po něm pátraj. Stojí za kasou a čučí do mobilu. Pak zvedne zrak a rychle ho upírá zpátky k telefonu v ruce. Zdá se, že v krámě nikdo není. 


Vypadá stejně dobře jako na fotce. Bezmyšlenkovitě beru z háků nějaký plavky ve slevě a mířím do kabin. Na poslední chvíli se za ním otáčím, pořád zírá do mobilu. Naprosto nenápadnej. 


Pečlivě zatahuju závěs poslední kabiny vlevo. Stahuju kraťasy a vyndavám ocas. Na špičce je mazlavej. Roztírám to po žaludu, staví se mi. Jsem napnutej, jak špagát. Čekám, co se bude dít dál. Pohoňuju. 


Pak se závěs zachvěje, objeví se malá mezera a v ní jeho hlava. Uff. Uleví se mi a zároveň mě zaleje vlna vzrušení. Péro se mi tyčí.


“Čau,” vklouzne dovnitř a zaklekne. 


Ve chvíli, kdy si ho strčí do pusy, podlomí se mi kolena. Ocas je u něho jako v peřince. Nádherně dlouze kouří, vychutnává si každej pohyb. Zároveň mi tahá za koule. Chce se mi nahlas hekat, ale netroufnu si, tak jen tlumeně funím. 


Péro mi tvrdne a je parádně rozdrážděný. Začínám přirážet, on drží. Láduju mu ho do krku, drží a rudne v obličeji. Občas se zakucká, jak se snaží popadnout dech. Nechávám ho, ale jen na chvíli a pak znova ocas cpu až dozadu. Držím ho přitom za hlavu, aby mi neucuknul. Drží a honí svýho. Ani jsem si nevšimnul, kdy ho stihnul vyndat.


Jde to na mě, je to už nevyhnutelný. Ještě chvíli si chci užít jeho parádní kuřby, ale jsou to už poslední vteřiny. V ocase mi pulzuje, propínám půlky a chystám se mu vystříkat hrdlo. 


“Do pusy ne,” na poslední chvíli cukne. 


“Drž hubu!” 


Teď bude dělat fóry? To ani náhodou! Beru ho pod bradou, a znova se bořím kamsi k jeho mandlím. A už to jde! Propínám se a cítím, jak první dávka končí v jeho krku. Ještě trochu přirážím, ale je to prakticky už zbytečný, orgasmická vlna vrhá v rychlých výstřicích dávky mrdky do jeho pusy. 


Cákám neskutečně dlouho, nehonil jsem nejmíň dva tejdny. On drží a já ho uznale poplácám po červených tvářičkách. Moc šikovnej!


Jen, co ho vytáhnu, zvedá se a utíká kamsi do zákulisí můj drahocenný genetický materiál vyplivnout. Skončí to někde v odpadu, taková škoda.  


Zapínám si poklopec a cejtím se jako král. Mizím z kabinky i krámu, kluk nikde. Asi to teď ještě někde plive ven a vyplachuje si pusu dezinfekcí. Trochu citlivka ne? 


Bez lítosti

Jedu prvním autobusem zase zpátky, krásně vycákanej a spokojenej, jak se mi nakonec zadařilo. Sebejistě se rozhlížím po lidech kolem a jsem na sebe pyšnej jakýho odhodlanýho samce jsem v sobě objevil. 


Plahočíte se z práce nebo bůhvíkam, zatímco já si krásně vyprázdnil pytel, chlubím se v duchu a v myšlenkách jsem pořád ještě ve zkušební kabině. Vlastně bych si to dal znova, dost solidně mě to nabudilo.


“Milane, co tu děláš?” slyším povědomý hlas, zrovna při vystupování. Otáčím se a ze sedačky se zvedá Martin, jeden moc dobrej kamarád. Tak dobrej, že jsme si nejednou spolu pěkně zašukali. 


“Jé, čau,” jsem překvapenej, “já tě vůbec neviděl!”

“Bůhví na co myslíš,” pohotově si mě dobírá. 


To ani nechtěj vědět, na co jsem celou cestu myslel, uculuju se v duchu. 


“Jak se máš, dlouho jsme se neviděli?” ptám se a jdeme spolu kousek dál od zastávky, kde se zastavujeme u lavičky. 

“Jo, máš pravdu, už dlouho jsme si nezašukali,” reaguje Martin okamžitě s naprostou upřímností, “to by si mi taky občas musel odpovědět na zprávy.”  

“Co to kecáš? Já …?” jsem hned v defenzivě.

“Mám ti to ukázat?” vytahuje mobil, hledá náš chat a strká mi displej před nos. 


Pěkně se u toho na mě z boku tlačí a porušuje intimní zónu. Je tak přirozeně chlapácky agresivní, že to ve mě spouští roztoužený vibrace. 


“Tady, jo! Tři měsíce zpátky - výmluva, dva měsíce zpátky - výmluva, šest tejdnů zpátky - no respond!” jede po mě bez kouska soucitu. 


Má mě tak přečtenýho, že se tam u tý lavičky tlemím na celý kolo. Nemám mu na to co říct, je to všechno pravda. Smířlivě ho plácám po zádech a v duchu prosím, ať mi odpustí mou troufalost odolávat jeho nabídkám na sexuální dovádění. 


“Nech si chlácholení na jindy nebo víš, co?” v jeho pohledu se zaleskne jiskra chlípnosti, “Můžeš to zrovna hned napravit!”

“Jako teď jo?” jsem na rozpacích. 


Akorát jsem se parádně vystříkal a nemám náladu na další kolo, což on nemůže tušit. 


“Jasně, naprav svou pošramocenou pověst. Jdeš domů ne?” střílí do černýho. Dívá se na mě tak nadrženě a rukou mi lehce přejede po zadku. 


Pere se to ve mě. Je mi ale jasný, že nemám šanci ho odmítat. Když mě tady tak odchytl. 


“Já s tím ale nepočítal, nejsem připravenej,” pokouším se zoufale o další výmluvu, ale je mi okamžitě jasný, že jsem bez šance.


“Vypláchneš se, než si u tebe vypiju kafe,” nepřipouští vůbec žádnou diskuzi. Jo, to je na něm tak sexy.



Svlíká se hned v obýváku. Je pořád v perfektní formě, chlap k sežrání. Míří k expressu a bere si ze skříňky kapsli. Prostě jako doma. Prohlížím si jeho nádhernej zadek a je mi vlastně trochu líto, že se na něj nemůžu koukat častějc. 


“Ještě nejsi v koupelně?” otáčí se ke mně a užívá si, jak mě dusí. 


Parchant jeden! Moc dobře ví, jak tohle na mě funguje. Nejsem žádnej vytelenej hlupáček, ale s ním se pokaždý změním v poddajnou subinku. 


Jdu k němu a líbáme se. Hladím mu jeho krásný půlky a užívám si žhavý polibky. 


“Šla už, šla,” odstrkuje mě na důkaz, že tady teď velí on. 



Čeká na mě v ložnici. Rozcapenej na zádech, v naprostým pohodlí, pohoňuje ocas. 

“No konečně,” neodpustí si, “ pojď mi hezky pokouřit.”


Poslušně jdu. Ochutnávám mu žalud a jazykem dělám kouzla. Aspoň si to tedy myslím. On urychleně tvrdne a v nastávající slasti jemně přiráží. 


“Po tomhle se mi stejskalo,” vypadne z něj konečně něco vlídnýho. 


Jeho péro miluju a dávám ze sebe to nejlepší. Netrvá dlouho, zvedá se a otáčí si mě zezadu. Špulím na něj díru a teď už se docela i těším. 


Slyším, jak otevírá šuplík u mýho nočního stolku, kde mám gumy a gel. Nejdřív mě lehce líže, ale pak vymačkává obsah tuby na mou rozžhavenou, nebojím se říct, prcinu, protože teď už nechci nic jinýho, než aby mě zprcal do bezvědomí. 


“Ehhh, hee heee, ehhh ” je bez lítosti ve mně. 

Užívám si ho v sobě, prohejbám se v bedrech, zatímco on mě chytá lehce pod krkem, jednak aby potvrdil svou dominanci, druhak, aby se mu líp přiráželo. 


Mám ho v sobě a rozplývám se jak cukrová vata z pouti. Dneska je to tak silný a tak intenzivní! Díra čvachtá blahem a každej jeho pohyb je nebetyčná slast. Až je mi to vlastně divný!


Otáčím se trochu směrem k nočnímu stolku a marně hledám roztrženej obal od kondomu.

 

Jo tak proto! V tu chvíli se ve mě všechno svírá, rozkoš je fuč a hlava běsní zlýma myšlenkama. 


“Bez gumy ne!” vyjeknu nakonec.

“Drž hubu!”


Co?!! Polejvá mě horko a ve spáncích mi zběsile tepe. Je tohle možný? Vidím kluka v kabince, jeho vyděšený oči, jak jsem do něj ládoval svou čtrnáctidenní dávku mrdky a nemám sílu cokoliv teď udělat. Tomu se říká karma v přímým přenosu. 


Martin mě svírá pod krkem a mrdá jako o život. Jeho přírazy mnou cloumaj, připadám si bezmocnej, bezbrannej, jen kus těla k uspokojení svýho pána. Najednou zjišťuju, že mě to neskutečně rajcuje. Moje už tak tvrdý péro s sebou divně cuká a někde pod koulema se rodí do teď neznámej pocit. 


Poslušně držím hubu a prdel. A bez jakýhokoliv dotyku stříkám pod sebe. Uvnitř těla se svíjím v orgasmickým běsnění, zatímco navenek ani nehlesnu, protože je to tak intenzivní, že mi na to nezbejvá síla. Dívám se pod sebe, jak hustě kropím prostěradlo a nechápu, kde se to bere. 


Martin padá na moje záda, řve jak bejk a cáká mi to do díry. Pak ho vyndavá, vyhoní z něho poslední zbytky rozkoše a odpadává. Svalí se rovnou na mě, vděčně mě líbá na krku a hladí ve vlasech. 


“Jsem teď na prepu. Já ti to neříkal?” dává si mě a nezapomíná přidat ten jeho napůl ironickej úsměv.  

     


  

     


    

584 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page